Slunovrat.

Ráno mě probudilo šustění třepotajících se křídel. Otevřenými dveřmi do ložnice přiletěla vlaštovička. Překvapeně chvilku poletovala nad mojí postelí než vyletěla zpátky ven. ,, Holka spletla sis dveře, ty na půdu jsou z druhé strany." Teď v parných letních dnech míváme dveře v ložnici na terasu celou noc dokořán. Naši kočičáci mají na půdu zakázaný vstup až do podzimu, než vlaštovičky vyvedou svoje mladé a budou sedět jako noty na drátě. Teprve potom můžou zahájit na půdě lov na myšáky, kteří tam nepřetržitě dupou jak stádo slonů. Je tady Slunovrat a s ním i astronomické léto. Letní Slunovrat je nejdelším dnem v roce a připadá na 21. června. Pak už se dny zase zkracují a noc prodlužuje. No to letošní léto je extrémně teplé. Doprovází ho i četné bouřky. Ta jedna nás i s kolegyněmi zastihla onehdá v práci a byla tak děsivá, že jsme se bály vystrčit nos ze dveří. A zase mě zachránil ten můj princ. Přijel tentokrát ve své bílé L200 v trenýrkách. Vzbudila jsem ho totiž ze spaní a nebyl čas na nějaké oblíkání. Na svatého Jana jsem si udělala s holkama čarodějný víkend, kdy jsme sbírali devatero kvítí, které má v tu dobu nejsilnější moc. Odpoledne jsme vyrazily s Alenkou na samosběr voňavých levandulí, na voňavou kávu a výtečný koláč. Večer jsme s holkama zakončily meditací u skleničky až dlouho do půlnoci a já teda doufám, že příště k nám dostanou od svých poloviček propustku. Meditovali jsme totiž trochu více. V neděli ve znamení svatojánských ohňů jsme v podvečer se Zdeňkem vyjeli na náš nejvyšší bod Strážku a z něj pozorovali jak na kopcích v okolí zapalují vatry. Pak jsme zašli na Milenku a pozorovali ta malá kouzelná mihotavá světýlka. Letos jich bylo nějak málo. Pamatuji si jedno léto, kdy Hájky za naším domem doslova zářily hejny svatojánských broučků. Bylo to něco tak kouzelného. Doba prázdnin se přehoupla do druhé poloviny a já už mám za sebou plno zážitků. Se sestřičkama jsem absolvovala dvoudenní vandrování po valašských kopečcích a nazvala bych to valašský Survivor. No jo deficit v oblasti turistiky byl na mé fyzičce znát. Ale, že jsme poznaly zase nová krásná místa. Kaplička Naděnka, Příschlop sedlo, Bukovina sedlo, Stratenec, to je jen namátkou pár míst, kterými jsme prošly. Noc jsme strávili,, Na Statku u Rajmunda" uprostřed velkokarlovických lesů, kde jsem prospala polární záři, která je u nás vidět jednou za 20 let. A že jsem se na tenhle zážitek nachystala i s foťákem. Nejdřív mi zkratovala nabíječka ve Zdeňkovém čaji, tím tuplem mi nešel nabít telefon a ten se následovně vybil,  když jsem čekala připravená na telefonát od mých fotografických kolegů, kdy můžu na polární záři vyrazit. Asi si budu muset zaletět na ten sever. Další několika denní víkendovku jsem strávila s ,, Masným krámkem Forever". Objevovaly jsme okolí nedalekého Spálova. Ubytované jsme byly v krásné chaloupce ,,Pod Mateřídouškou ", kde se zastavil jakoby čas. ,,Jako u babičky" takový jsme měly pocit v oné chaloupce. V čisté a upravené vesničce nás zdravili milí a usměvaví lidé. Tady byl svět ještě v pořádku. Z každého výletu si nesu nezapomenutelné zážitky a tady tento budu mít vždycky spojený se záchrannou akcí kozy na Orlí skále a na akrobatický výkon Ivči. Ta uklouznuvši a následně padajíc z prudkého srázu, letěla po zádech  hlavou dolů i s batohem.  Její jízdu zbrzdilo až nedaleké křoví. Mávajíc s nohama a rukama nahoře, vypadala jako ten brouk, který se snaží překulit, ležívši na krovkách. Když se jí konečně podařilo vyhrabat z listí a trávy, otřepala se a jakoby nic zavolala ,, Holky a kde teď". Péťa s Miladou byly mrtvé smíchy. Já myslím, že na tohle nezapomene žádná z nás. Prázdniny můžou být taky čas na nová setkání. Zrovna takové milé jsem prožila minulý týden, který jsem strávila u moře. Už jsem potřebovala pořádně vyčistit hlavu a vypnout. Mořská voda, vánek a sluníčko bylo na to jak stvořené. ,,Marti a Hani, jste fajn holky a já doufám, že se ještě někdy setkáme". Prázdniny nejsou jenom čas dovolenkový. Je čas i na sklízení úrody a jejího zpracování. Sbírám semínka letniček na příští rok, nakládám bylinky do olejů na pleťové krémy a suším je na čaje až se zima zeptá. Vykopala jsem už i brambory, které vyrostly z osmi malých pidi naklíčených zemáčků. Bylo mi jich líto vyhodit, tak jsem je píchla na jaře do země, no a máme kýbl a půl brambor. Tady přesně platí pravidlo, čím horší sedlák, tím lepší úroda. Takhle přesně mi vyrostly i dýně Hokaido u Julinky. Kdybych si je chtěla vypěstovat, určitě mi nevyrostou. Ovšem v tomto případě byla Julinka rychlejší. Než jsem se rozkývala  bylo pod dýních. Už nám dozrály i švestky a já se chystám na nejlepší švestkovou marmeládu a výborné švestkové knedlíky se cmurem podle starého Valašského receptu. Lískových ořechů je letos dost, dokonce tolik, že vypadají jako hroznové víno. Jakoby nahradili vlašáky, které letos nejsou, protože nám všechny pomrzly. Takže vanilkové rohlíčky budou. Tak se mějte krásně a ještě stále užívejte letní, prázdninový a pohodový čas.