Indiánské léto.

Zlaté listy se roztančily ve větrném víru a lehce dopadly na zčeřenou hladinu rybníku. Parné dny, které trvaly až do pozdního září, vystřídaly ty s teplotami babího léta. Dlouho však nevydržely. Podzim se nějak rychle přehoupl v chladnější dny s častějšími přibývajícími mrazíky. Nad hlavou mi zakejhalo hejno letících hus v řadách tvořící písmeno V. Odlétají teď do teplejších oblastí. To už znamená, že zima je tu coby dup. Jak by taky ne, vždyť je dnes svatého Martina a ten má podle pranostik přijet na bílém koni. Dny se pomalu krátí a tiché noci prodlužují. Nastoupilo období klidu a odpočinku pro všechny živé tvory. Práce na zahradě skončily a my sbíráme poslední jablka, které vítr zapomněl očesat. Našim kočičákům zhoustly kožíšky a čím dál častěji se tlačí do baráku k praskajícímu krbu. Jeleni, daňci a mufloni už přebarvili srst a jak skončil říjen, tak skončili i s námluvami... období říje je u konce. Přibyl nám další strávník. To by jste nevěřili, jak takový malý ježek smrdí. Ježura se má veselé k světu, nacpává si bříško o sto šest, a jaký má příjem, takový má i výdej. Zpátky do přírody ho však vypustíme až na jaře. Zdeněk ho našel, když ťapkal kolem své mrtvé mámy a byl tak maličký, že se mu ta pichlavá kulička do hrsti vešla. Letos byla nejen spousta lískových ořechů a ovoce, ale na své si přišli i milovníci houbaření. Bedly, křemenáče, klouzci, kozáci a praváci plnily nadšeným houbařům košíky. I když byl les křížem krážem prochozený, nikdy jsme nepřišli domů s prázdnou. Část jsme podusili do mrazáku, druhou nasušili v sušičce, no a zbytek jsme rozdali přátelům, kteří houbařské žně nestihli. Václavky v Hájkach za domem rostly snad na každém rohu. Jejich trsy zdobily, kdejaký peň či ztrouchnivělý klacek a voněly tlející zemí. Zlatavých krásných dní jsem využila k toulkám v přírodě. S Blaženkou a Luci jsme vyrazili na horskou chatu Kmínek na slovenské pohraničí. Další cestu jsem se vydala s holkama na Staré Hamry, kde nás čekala krásná nedotčená příroda, kde jsme místy nepotkaly ani živou duši. Hluboké lesy s měkkými mechovými koberci, kamenné kaskády, tůně a malé vodopády v horské říčce, to všechno a možná i víc najdete na Starých Hamrech. Jako bonus k tomu jsme našly moc hezké ubytování s příjemným personálem. Tady se určitě ještě vrátím. Další dvě cesty vedly na Slovensko, kde jsem si byla dobít baterky. Ta první byla na kamenný vrch Vapeč, kde to cestou cinkalo rolničkami. Čekala jsem, kdy se z poza rohu vyřítí sobí spřežení, ale to bylo jen vybavení skoro každého obezřetného turisty, jako možná záchrana před medvědy.  Já myslím, že my jsme žádné nepotřebovaly, leda by ti medvědi byli hluší. Při výstupu na vrchol se mi malinko třepaly nohy, ale byl z něj tak úžasně krásný výhled do kraje, že to stálo za to, se tam vyškrábat. Ta druhá cesta byla už na můj známý Vršatec, kdy mě konečně táta vyvez. Cestou jsme namátkou objevili Salaš se skvělým jídlem a v okolí Vršatce nová krásná místa. Pořád je co objevovat. Teď máme před sebou období spojené s těmi nejkrásnějšími svátky spojené se zimou. Ale o těch až příště. Mějte se krásně a až vám bude ouvej, jak říkávala moje maminka, běžte si taky dobít baterky někam ven do přírody. Zavřete oči,  zaposlouchejte se do ní a nechte myšlenky volně plynout a ty špatné tam nechejte. Vždyť příroda je lék na všechno.