Prázdniny za dveřmi.

Před malou chvilkou slunce zapadlo za nedaleký kopec, kterému říkám Afrika. Když slunce v tomto místě zapadá a nebe se zbarví do červena, siluety starých jabloní na jeho horizontu připomínají baobaby v Africe. Oblohu zdobí lehké červánky ještě dlouho po západu. Brzy však světlou oblohu vystřídá indigová večerní modř. První hvězda Večerka už září a jak obloha ztemní, přibudou další a další, až bude nebe poseto milionem hvězd. Vlahý vzduch se mísí s teplým ze stále vyhřáté polní cesty, po které si to špacíruju směrem k domovu. Nad hlavou se mi mihne sotva znatelný stín rychle a klikatě letícího netopýra a v dálce zahouká sova. V křoví u cesty to zašustí, zapraskají větvičky a přede mnou vyběhne silueta srnce. V pološeru nevidím zda je to on či ona. Dřív by mě zvíře vylekalo, ale teď už se večer v přírodě nebojím. Nad trávou se objeví letící fosforově zářící světýlko. Blikne, zhasne a za chvíli se rozsvítí znovu. O kousek vedle další. ,,Svatojanci a jejích  lucerničky", přišla mi na mysl pohádka od Jana Karafiáta.  Jak kouzelní a mystičtí tvorové to jsou.  Svatojánští broučci jsou spjatí s různými pověrami v magickém a čarovném čase kolem svatého Jana a Slunovratu, ale hlavně je můžeme vidět v tomto období, protože mají námluvy. Sameček lítá, svítí a hledá samičku, zatímco ta sedí v trávě, svítí co jí sil stačí a čeká až si jí brouček všimne. A co je v této době u nás nového. Strávila jsem krásný prodloužený víkend s masným krámkem Forever v Protějově, kdy zase nebyla nouze o vtipné zážitky. Jako třeba, když jsme se nastěhovaly nějakému pánovi na zahradu a pomalu i do chalupy, protože jsme si spletly ubytování. Ale pán byl vstřícný, prý by si nás klidně nechal. Nebo, když jsme zatápěly ve starých kachlákách a ty byly zřejmě po zimě dosti vychladlé. No dovedete si to asi představit,  smrděli jsme jak vyuzené makrely.  Milča se podivovala, když doma dávala hadry do pračky, proč jí tak smrdí a pak jí to došlo. O domácích sýrech s příchutí šutrů a kamení raději pomlčím. Další krásně strávený víkend byla svatba našich velice dobrých přátel. Byl to úžasný den, plný dojemných chvil a já jsem byla moc šťastná, že jsem mohla být nejen jeho součástí, ale že jsme jej společně taky krásně nachystali, vyzdobili a já ho mohla zvěčnit svým foťákem. A aby těch víkendů nebylo málo, tak ten další jsem jela s kamarádkama za kulturou do nedalekého Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm, kde byl večer věnovaný svatojánské noci. S Leni a Raduš jsme zavzpomínaly na dobu, kterou jsme měly spojenou s folklórem. A abych nebyla pořád někde v trapu, tak v rychlosti co je tedy u nás nového. Máme o jednoho tvorečka víc. Naše skoro bezzubá Žofka nám donesla malou lasičku. Zdeněk jí pojmenoval Prskavka, je ostrá jako žiletka, bydlí v koupelně a moc fajn smrdí. Až vyroste, tak ta půjde. Zdeněk mi však připravil ještě jedno překvápko a tentokrát mi fakt udělal radost. Rosťa, náš dvorní opravář vymyslel a zrealizoval užitečnou věc. Už nemusím smýkat konve s vodou z rybníka na zalévání. Dokonce využil i starou pumpu, co se u nás už nějaký čas válela. Ta teď slouží v rybníku sice jen jako dekorace, ale vypadá to super. Tak to jsou rychlé zprávy z domova a teď už nás čeká pár dní odpočinku na jednom krásném místě, kde jsme už byli a já si slíbila, že se tam znovu vrátím. Tak se mějte krásně, užívejte, relaxujte a obohacujte život  jen samými hezkými zážitky, vždyť prázdniny jsou za dveřmi.