A je tu jaro...
Spím či bdím, ve spaní ucítím vlhký polibek na tvář. Že by na Zdeňka lezlo jaro? Zlehka otvírám oči. Upřeným pohledem na mě zírá pes. ,,Zdenku, je tu pes! ,,Který?"ptá se. ,,Tak asi který, sousedovic ne", pomyslím si. ,, Je tu Bezinka"! ,,Co tu děláš?" Zahřmí na ni Zdeněk. ,, Tak asi něco chce," odvětím.,, Nejspíš se ji chce čůrat a tobě určitě taky, tak běž". Přetočím se na druhý bok. Zdeněk něco brble , ale poslušně jde. Bezinka maže po schodech dolů k venkovním dveřím a Zdeněk jí pouští ven. Slyším ji ještě štěkat, to asi dává vědět ferině lišce, kdo je tady paní a pak se její štěkot pomalu vzdaluje. Znovu usínám.
Jaro dorazilo. Nejenom už vykvetlo první jarní kvítí u potoka. Náš Matýsek coby hlavní kocour, už tolik nelenoší v baráku, ale stráží ten svůj vykastrovaný harém před drzými sousedovic kocoury. Věčně je doválený, jako by vymetl komín. Samičky skokanů nakladly do rybníku svá vajíčka a co nevidět se to tu bude hemžit pulčí drobotinou.
Zdeněk přišel za mnou do kuchyně a povídá ,, Podívej co jsem našel v krmení a mává mi nějakým lístkem před očima. Každý týden jezdí pro krmení a jak jej doma skládá, na co v pytli nenarazil. Nějakého skladníka taky dostihlo jaro. Takový originální inzerát se hned tak nevidí, bohužel dorazil na nesprávné místo, ale docela nás pobavil.
S jarem dorazily i svátky jara. Máme tu znovu Velikonoce. Letos jsem je pojala v duchu co les a dům dal.
Nějak jsem nestíhala nakoupit dekorace, takže jsem vyštrachala loňské zbytky a šla jsem, jak jinak než na ty přírodní za náš dům. Však jsou stejně nejkrásnější, to co nám příroda nabízí . Mech, popadané větvičky modřínů, březové větvičky a tedy i nakoupené cibuloviny, které potom zasadím do země, kde mi budou dělat radost další rok. Než však půjdou do země, zasadím je prvně do hrníčků, plecháčků a všemožných rendlíků a nádob.
Oprášila jsem i opravdu klenoty po babičce. Stará škrábaná vajíčka. Ty pamatují roky těsně po druhé světové válce. Nebyly vyfoukané, takže žloutky časem seschly a vevnitř vytvořily hrkající kuličku.
Ty čtyři volné dny užívejte jak se patří. Je čas pro někoho na rozjímání, pro jiné na lenošení, čas vyrazit do přírody, nebo se sejít s rodinou a přáteli. Já určitě vyrazím někam ven, tam kde šumí les, voní zem, zurčí potok a k tomu mi budou zpívat ptáci. Krásné Velikonoce ❤️.
Jaro dorazilo. Nejenom už vykvetlo první jarní kvítí u potoka. Náš Matýsek coby hlavní kocour, už tolik nelenoší v baráku, ale stráží ten svůj vykastrovaný harém před drzými sousedovic kocoury. Věčně je doválený, jako by vymetl komín. Samičky skokanů nakladly do rybníku svá vajíčka a co nevidět se to tu bude hemžit pulčí drobotinou.
Zdeněk přišel za mnou do kuchyně a povídá ,, Podívej co jsem našel v krmení a mává mi nějakým lístkem před očima. Každý týden jezdí pro krmení a jak jej doma skládá, na co v pytli nenarazil. Nějakého skladníka taky dostihlo jaro. Takový originální inzerát se hned tak nevidí, bohužel dorazil na nesprávné místo, ale docela nás pobavil.
S jarem dorazily i svátky jara. Máme tu znovu Velikonoce. Letos jsem je pojala v duchu co les a dům dal.
Nějak jsem nestíhala nakoupit dekorace, takže jsem vyštrachala loňské zbytky a šla jsem, jak jinak než na ty přírodní za náš dům. Však jsou stejně nejkrásnější, to co nám příroda nabízí . Mech, popadané větvičky modřínů, březové větvičky a tedy i nakoupené cibuloviny, které potom zasadím do země, kde mi budou dělat radost další rok. Než však půjdou do země, zasadím je prvně do hrníčků, plecháčků a všemožných rendlíků a nádob.
Oprášila jsem i opravdu klenoty po babičce. Stará škrábaná vajíčka. Ty pamatují roky těsně po druhé světové válce. Nebyly vyfoukané, takže žloutky časem seschly a vevnitř vytvořily hrkající kuličku.
Ty čtyři volné dny užívejte jak se patří. Je čas pro někoho na rozjímání, pro jiné na lenošení, čas vyrazit do přírody, nebo se sejít s rodinou a přáteli. Já určitě vyrazím někam ven, tam kde šumí les, voní zem, zurčí potok a k tomu mi budou zpívat ptáci. Krásné Velikonoce ❤️.
Komentáře
Okomentovat