Jaké byly prázdniny.

Život je jako film, s dobrými či špatnými záběry, s veselými, ale i smutnými. Skládá se z prožitků, a aby bylo víc těch dobrých a veselých, musíme si často psát jeho scénář sami. Nečekejme, že všechno radostné přijde samo, vykročme mu naproti. K těm hezkým vzpomínkám mi přispívají lidé kolem mě. Má rodina,  přátele, bez nich by byl život chudý.

Pomalu se loučíme s létem, prázdniny za sebou definitivně zavřely dveře a já právě vzpomínám co všechno jsem s nimi zažila.

Směju se, když si vybavím moji maminku, která u mě strávila týden prázdnin, když se mi Zdeněk toulal na cestách. Maminka totiž nemohla strávit soužití s našimi kočičkami. Zvířátka má velice ráda, ale jaksi u sousedů. Ráno mě probudil budíček ,, Ludro jedna šmatlavá, jedeš dolů?!" Ludro šmatlává? Přemítám v hlavě,  to jako myslí našeho Ťapku s pochroumanou tlapkou? Vyjdu na chodbu v patře a volám,, Mami co tam děláš?" ,, Nic"  špitne maminka. Sejdu dolů a maminka se zoufalým obličejem říká,, Ty kočky skáčou všude i po stole". ,, Mami já vím, my to tady tak prostě máme, mají čisté tlapky neboj", snažím se obhajovat to naše hejno kočičích raubířů a úplně je vidím, co kde zase vymetly. ,, Jsou jak naše děti, máme je rádi " pokračuju. Maminka usedá za stůl a Tlustík vyskočí před ní. ,, No podívej se, "rozčiluje se maminka. Tlustík se na ni podívá koumavým pohledem, nadechne se hepčíííík. ,, Ježíši" zaúpí maminka a utírá si zoufale obličej. ,, Ten kocúr mě celou obchlustnul". Tak to už jsem se neudržela a smála jsem se tak, až mi slza ukápla. Chudák maminka, ale nemohla jsem se udržet. Odpoledne v práci zvoní telefon, mrknu na displej a tam ,, Mamka". Ajaj copak ji zase ti naši kočičáci provedli. Vezmu hovor a ptám se,, Copak se stalo mami"? ,, Ta ludra mi sežral koprovku". Já zase smích ,, Mami uvařím ti novou, on všechno taky sežere, je to labužník" a úplně ho vidím, jak se láduje. Přes týden za mnou přišla kamarádka Ilča a maminka si jí stěžuje a šeptá za mými zády ,, Ilonko já mám lepačku a jak vidím tu kočku, že zas skáče po lince, tak lep a jede dolů jak namydlený blesk ".Tak zase musím domlouvat mamince .... No přežila to nakonec a bezúhonně přežily i naše kočky.

Vybavím si dny s naší Elí. Je u nás doslova šťastné a skromné dítě. Tady nepotřebuje ani mobil, ani televizi, no ani značkové oblečení, leckdy ani boty. Jako třeba v parném létě, přihnala se pořádná bouřka a já honem dala káď pod okap, abych do ní nachytala dešťovku na zalévání. Bouřka se přehnala, Eli vyběhla ven, shodila svršky a šup do kádě prý ,, Dívej babi mám bazén". Jednou mi vykutala hromadu hlíny i s kvítkama z dřevěného okrasného korýtka. ,,Co to tady vyvádíš?" ptala jsem se přísným hlasem. A Eli mi říká ,, Babi tam bydlí zvířátko víš?" Jo aha, děda Zdenek ji tam ukazoval ještěrky. No a pak se zlobte...

Obula jsem i několikráte toulavé boty, abych se vydala se sestrama po našich krásných valašských kopečcích degustovat po restauracích, kde mají ty nejlepší borůvkové knedlíky.

S Danuš a Zuzkou jsme se zase vypravily do Jeseníků na Praděd pod širák a na vodopády Bílé Opavy. Natěšené, že zavzpomínáme na staré dobré časy vandrů a čundrů před více jak dvaceti lety, jsme se rozhodly, že půjdeme pod širák. Bohužel, podle staré mapy byla spousta stezek uzavřená. A není se čemu divit. Lidi pořádají masové nájezdy do hor a mimoto se jich spousta neumí k přírodě chovat s pokorou, úctou a respektem. Po tom co jsme si chtěly udělat pelíšek v přírodě a Danuška zveřejnila náš snímek na sociální síti se slovy ,, Tady budeme spinkat ," ozval se během minuty Zuzčin kamarád ,,Hej tam nemůžete spát, tam chodí ochranáři a hrozí vám velká pokuta". Danuška tedy honem opravila komentář,, Tak tady nebudeme spinkat". No co teď ... sluníčko už se koulelo za horu a my vymýšlely nouzový plán.                

Kde se vzal tu se vzal, přišel sympatický pán s paní a pozorujíc západ slunce vyslechl náš rozhovor. ,,Holky vy nemáte spaní na noc?" A my vyklopily po pravdě, jak jsme se tu chystaly po širák a teď nevíme kam hlavu složit. ,, No já jsem ochranář " říká pán. ,, A jejej" blesklo mi hlavou. A pán pokračuje,, Zkuste to támhle na horské chatě, já  vás tam hodím, tam se dá vždycky sehnat ubytování, a kdyby náhodou neměli místo, tak vám pomůžu sehnat něco jiného". Tak to byl fakt zlatý člověk. Ten den jsme měli vůbec štěstí na skvělé lidi, no a nakonec jsme měli štěstí i na to ubytování. Na chatě místo na spaní bylo. Z dobrodružství nakonec sešlo, ale i tak jsme byly za to rády, ono totiž tu noc zrovna dvakrát teplo nebylo.

Bezva víkendy byly strávené i s tím našim babincem, kdy jsme si vymyslely ,, Námořnický víkend" u nás se spaním pod stanem a ,,Víkend v zeleném" na myslivecké chalupě na Uhliskách. Se spaním pod stanem, no to taky byly zážitky. Naše kočičí šelmičky, kdy v noci ožívají se rozhodly, že nás spát nenechají a ze stanu si udělala skákací hrad. Noční tmou se ze stanu rozléhaly výkřiky Markéty a Helči, kdy jim kočky přes stěnu stanu skákaly po hlavách a já jsem měla zase záchvaty smíchu. A to jsme ještě absolvovaly po vyhecování Helčou půlnoční stezku odvahy do lesíka ke kapličce. A aby to děvčata měli se vším všudy, tak jsem jim to, jak jinak zpestřila troškou adrenalinu. Nenápadně jsem se vypařila a utíkajíc s Raduš druhou stranou přes louku jsem se s příšernými skřeky na ně vyřítila z poza křoví. Málem je trefil šlak a myslela jsem, že mě přetrhnou vejpůl. No a takhle vesele jsme u nás zakončily prázdninové letní dny.

Tak i Vám přeji jen bohatý život z těch šťastných okamžiků.

P.S  Momentálně jeden šťastný obohatil i ten můj ... je ze mě šťastná trojnásobná babička ... máme Vašíka :-).

                                                                                                    Tak se mějte krásně :-).