O psím povídání.

Besinku Zdenek zachránil před utracením. Čokoládová labradorka, vlastním jménem Labora z Dančí stráně, spíš připomínala svou prostorově výraznou postavou medvěda než psa, ale jen co si Zdenek oblékl svůj myslivecký mondúr, změnila se v mrštnou lvici. Oddanou společnicí byla jedenáct let. Když už jí zbývaly poslední roky života, rozhodli jsme se, že jí pořídíme kamarádku, s kterou by pookřála.

 

 

Pro Berušku jsme si jeli do Čech. Byly nerozlučná dvojka. Beruška ji pojala jako svou náhradní mámu a opečovávala ji ještě dva roky, než Besinka odešla za duhový most. Beruška tesknila, my s ní a protože jsme si zvykli, že máme zvířatek plný dům, tak nám naši slovenští přátelé připravili překvapení v podobě malé zrzavé psí holky.

 

Barvářka byla úplně jiná povahou než naše labradorky, a tak mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla. No, ale pak to byla láska a jaká. Byla to učiněná aristokratka. Jen tak se s někým nebavila, psí kamarády si vybírala s nosem nahoru a byla krásná a hrdá. Berušku milovala celým svým psím srdcem. Bylo milé jí pozorovat, jak jí něžně bleškuje za ušima a nedej bože, aby si k ní někdo něco dovolil. Bránila nejen jí, ale i nás. Byla nám oddána tělem i duší. ,, Pitomý klacek, kde se tam vzal!". Honila se snad za  myší a ocitla se v nesprávném čase na nesprávném místě. Když jsme jí vezli do Zlína, dívala jsem se do jejích věrných očí a slibovala, že  brzy  bude zase běhat s Beruškou. Slibovala jsem marně. Její život zhasl na operačním sále. Kdo nemá lásku ke zvířatům, tohle nikdy nepochopí. Tak vám k srdci přirostou a pak, když odejdou, tak jej rozervou na tisíc kusů. Beruška hlavu na tlapkách stále vyhlížela jestli Bezinka nepřiběhne, i když stejně si myslím, že věděla, že už nikdy nepříjde. Zvířata, ta mají velkou intuici.

Jak říkal náš kamarád, nejlepší na prázdnotu v srdci je jí zaplnit. Tak jsem se intenzivně dívala po všech inzerátech, zdali nejsou někde štěňátka k mání a ejhle. V jedné skupině na internetu se objeví krásná slečna a v náručí drží roztomilou fenečku barvářku, u které někdo zrušil rezervaci. Napsali jsme si a posléze i zavolali a už jsme pro ní jeli. Naše Elí, které Zdenek stejně neřekne jinak než Bezinko, je živé stříbro. Je učiněná hospodyňka a zahradnice. Pomáhá sbírat prádlo, které pak hledám po zahradě, přetahuje se o smeták a hadru na podlahu, a v zahradě je jako doma...já pleju, ona ryje, akorát plevel to není. Tak jí vždycky musím udyndat jak malé dítě a teprve v kalupu honem něco tvořit, jinak nemám šanci. Ale když spí, je to učiněný anděl. Hned se zabydlela a s Beruškou tvoří nerozlučnou dvojku, jako by byla u nás od nepaměti. Tak naše malá, doufám že budeš u nás šťastná, protože my ... my už teď jsme .

                                                                        Krásné prázdniny :-).