Ladovská zima.

No a je to tady. Po takové době, jsem se konečně dočkala. Tolik radosti z té sněhobílé nadílky. Brodím se závějemi a mráz mě štípe do tváří a zalepuje dírky v nose. Moje kamarádka Pavla by řekla ,,Venku zadíře."  Škoda jen, že takováto atmosféra nebývá o Vánocích. Když zrovna nechumelí a sluníčko vykoukne z poza mraků, bílá krajina se třpytí, jakoby byla diamanty posetá. Vzpomínám na chvilky v dětství, kdy jsme řádili venku a sjížděli kdejaký kopec na čímkoli. Domů jsme chodili zvalchovaní a mokří a vůbec nám to nevadilo. Jen co jsme trošku proschli, už jsme řádili na sněhu zas. Jo to byly časy. Vzpomínám na ně s láskou a úsměvem. Častěji než dřív si uvědomuji, jak se život skládá z drobných maličkostí a okamžiků, které vám navodí pocit radosti a štěstí, jindy tak opomíjených. Takové ty neobyčejně obyčejné věci. No pár dní zpátky jsem měla taky zajímavý den. V zápalu fotografování jsem u nás propadla ledem v rybníku a pohotově zachránila foťák, držící ho nad vodou. No tímto mám otužování, které teď letí za zahájené a doufám, že i ukončené. Ale zvládla jsem to zase jak jinak než se smíchem. Mějte se krásně, užívejte dny ve zdraví a hlavně s pozitivní myslí.