Kouzlo Vánoc.

Za mých dětských let jsme mívali doma stromeček až do Hromnic, no a Hromnice jsou zrovinka dneska, takže povídání stíhám sice s odřenýma ušima, ale stíhám v čase vánočním. Dneska jsme měly s mojí Verunkou vánoční vlnu. Volaly jsme si, a tak nějak jsme se o nich rozpovídaly. Mluvila jsem o svých vzpomínkách na retro Vánoce, kdy nebylo toho tolik jak v dnešní době, kdy jsou obchody plné k prasknutí vánočním zbožím, dekoracemi a jinými věcmi. Kdysi toho bylo po skromnu, a i přesto ta vánoční doba byla sváteční a něčím vyjímečná. Lidé si uměli vážit věcí. Přijde mi, že dnes každý někam spěchá a za něčím se honí. Já vím, je jiná doba, jiné století a to přináší sebou inovaci a někdo si tvoří i vlastní tradice, ale někdy je těch novot na mě moc. Nechci se pořád vracet do minulosti, jenom prostě ráda vzpomínám na to, že se člověk dovedl vánočně naladit i z mála. Výlohy byly skromně vyzdobené baňkami, ale mělo to svoje kouzlo. Dřív se o ně staraly vyškolené aranžérky. Tenhle předmět jsem měla ve škole i já a měla jsem jej ráda. Když jsem našla pod vánočním stromečkem tři dárky, tak jsem byla nejšťastnější děcko na světě a to jsme byli čtyři sourozenci. Někdy si říkám, jak to ti naši rodičové všechno zvládali, ti museli umět kouzlit. Nikdy jsem neměla pocit, že bych se cítila o něco ochuzená. Vánoční čas byl vůbec pro mě vždycky silný a nezapomenutelný okamžik. Stromeček, co rodiče strojili přes noc i v době, když jsme věděli, že jej Ježíšek nenosí, zářil v obýváku v záplavě barevných svíček, stříbrných lamet, pestrobarevných ozdob a rozličných figurek. Mohli jsme na něj oči nechat. Samozřejmě na něm nesměla chybět čokoládová kolekce s figurkami a střechýly v hedvábném papíře. Ty jsem pak na tajňačku chodila loupit, a když se stromeček odstrojoval, tak na něm zbyly většinou prázdné duté obaly. Verunka mi říká, ,, Mami, taky jsme si říkala , že bych dokoupila nějaké figurky a udělala takový barevný stromeček. " Říkám jí,, Verunko, nic nekupuj, mám dvě velikánské krabice plné retro ozdob". Ruku na srdce, který se asi bude dětem líbit víc. Stromeček sladěný podle posledního trendu, nebo ten plný barevných ozdob v záplavě stříbrných lamet. Já s odstupem času a měnícím se věkem, stromeček ladím do venkovského stylu, a už u něj i zůstanu. Takovýhle se u nás vyjímá nejlíp. A jaké byly tedy u nás Vánoce. Dostala jsem nechtěný živý dárek v podobě nové kočičky, kterou k nám zase někdo vyhodil. V jedné chvíli přišel Zdeněk a říká,, Pojď se na něco podívat do stodoly, máš tam dárek. " A já tušila a přemýšlela co nám ještě ve zvířecí fauně chybí. V jedné chvíli mi hlavou proběhl i mýval a ona to byla stará kočička se zmrzlými oušky. Naše Šárka jí dala jméno ,, Růženka." Ta je tak vděčná za každé pohlazení. Tak už máme v domě čtrnáct kočiček. No je to dost no, ale nemáme to srdce, ty nalezence nechat svému osudu. Měla jsem obavu co stromek, jestli přežije bez úhony a uf, skoro zůstal bez povšimnutí. A jaký mám plán na ty příští Vánoce? To se nechám překvapit, od toho je kouzlo Vánoc, ale doufám že budou zase krásné jako ty předchozí. Mějte se moc hezky v tom Novém roce a přeji jen samé šťastné dny.