Příběh o vanilkových rohlíčcích.

Bylo to jednou před Vánoci. Jela jsem s rodiči do jejich rodné vesnice na Valašsku, rozloučit se s babičkou z maminčiny strany. Bylo mi dvanáct a jinou babičku jsem neměla. Aspoň do této chvíle jsem si to myslela. Tatínek mi řekl ,, Pojď, někam tě zavedu." Přišli jsme k jedné staré chaloupce a tatínek mi říká,, Tady jsem se narodil" a zaklepal na dveře. Přišla otevřít stará paní. ,,Ahoj mamko"řekl jí a já jsem v té chvíli nechápala vůbec nic. Vždyť přeci o maminku přišel, když byl malý. Ano, vyprávěl mi, jak jeho maminka zemřela příliš mladá. Sváželi tehdy seno před bouřkou, zmokla a dostala zápal plic. V té době léků nebylo. Tatínkovi bylo tehdy šest let, jeho mladšímu bráškovi čtyři a starší sestře deset.  ,,Tati, vždyť ti maminka umřela" špitla jsem a tatínek mi říká ,, To je moje nevlastní mamka." Moje nově objevená nevlastní babička postavila na stůl skleněnou starožitnou dózu plnou vanilkových rohlíčků. Byly tak výborné, že jsem nikdy lepší nejedla. Úplně se mi rozplynuly na jazyku. To bylo poprvé a naposledy, co jsem jí viděla a na tu chuť vanilkových rohlíčků, na tu jsem nezapomněla nikdy. Zkoušela jsem spoustu receptů, ale nikdy jsem na žádný takový recept nenarazila, který by mi je alespoň trochu připomínal až do nedávna. Vyzkoušela jsem recept od mojí švagrové Alči, která recept zdědila po svojí stařence. A byly to ony, s tou nezapomenutelnou chutí. Tajemství zřejmě spočívá v tom, že se do těsta nepřidává žádné vajíčko. Proto jsou tak jemné a křehké. Tak si je pojďme upéct.

Recept.

280 g hladké mouky

210 g másla

100g mletých ořechů

70g moučkového cukru

Vypracujeme těsto a nejlépe do druhého dne necháme odpočinout. Vyšuláme rohlíčky a pečeme při 180 stupních do růžova. Vychladlé obalujeme v moučkovém cukru s vanilkou. 

Do uskladněného moučkového cukru v dóze vždy přidávám rozřezaný vanilkový lusk, takto získám krásně voňavý vanilkový cukr. Sladkou dobrou chuť.