Karlovarský víkend.
Mrknu z okna...zrovna svítá. Jsme zase čtyřistapadesát kilometrů od nás. Padá sníh a sněhobílá pokrývka zahaluje krajinu. Vstáváme a naši přátelé taky. Jdeme si udělat snídani, pobalíme věci a vydáme se na zpáteční cestu...domů. Přijde mi, že ten prodloužený víkend strašně rychle utekl a nejen tento. Nestíhala jsem ty předchozí nic napsat, tak jsme měli nabito.
Přehouply se nám dušičky. Zastavila jsem se za tatínkem s vánočním věnečkem a svíčkou a při jejím zapálení mu říkám,, Tati já vím, chodím tu za tebou málo, ale v srdci a myšlenkama jsem s tebou každý den."
Stihli jsme i posezení s přáteli na Svato martinskou husu a tu báječnou druhou u moji kamarádky Hanky, kde jsme ještě navíc kolaudovali jejich rozhlednu, kterou postavil její šikovný muž. Zrovna byl magický úplněk a my ve vinném opojení k pobavení našich drahých poloviček trocha čarovaly.
Dnes vyjíždíme ze zasněženého Karlovarského kraje a já si znovu v hlavě promítám naše prožité zážitky s Lenčou. Ten prodloužený víkend stál zase za to. I když jsem se druhý den po příjezdu probudila s notným škrábáním v krku a chvílemi se mnou lomcovala zima střídající s horkem, tak jsem ty bacily přeci jen trochu strouhaným zázvorem s medem přemohla. Měly jsme s Lenkou tolik plánů a na nějaké stonání není čas. Nemohly jsme přeci nenavštívit ,,Vánoční dům", zrovna v tak aktuálním čase. Chlapi ti se věnovali svým mužským záležitostem a my, že si tam zajedeme. Lenka nastavila navigaci a můžeme vyjet. Paní z navigace se ovšem rozhodla, že se s námi bavit nebude. Tak kam teď. Naštěstí jsou ve Varech milí a komunikativní lidé. Chlapec se zuby jak noty na buben, nám podrobně vysvětlit trasu. Jenže ono se mu to hezky mluví, když tam bydlí. Jestli nás někdo monitoroval, tak si musel říct, že snad nejsme normální. Na kruhovém objezdu jsme jezdily dokola a hlasitě gestikulovaly, kterým výjezdem vlastně vyjedeme. Tak jsme něco riskly. Lenka se mě ptala,, Poznáváš to tu?" A já, i když jsem tam byla se Zdenkem tolikrát, copak si to pamatuju, kama tam jedem? Když jsme vyjely na dálnici, tak říkám,, Tak po dálnici jsme určitě nejeli. " Míjíme ceduli s neznámým názvem města. Hm...tak tudy cesta nevede. Lenka to otáčí a jedeme zpátky. Paní z navigace mluvit prostě s náma nebude. Zázrak, v dálce se skví Vánoční dům. Dokázaly jsme to. Přijely jsme sice úplně z opačné strany, ale stojíme na místě. Vánoční dům zase nezklamal. Zněly koledy, voněla vánoční káva s cukrovím v andělské kavárně a my se tak kochaly...až jsem úplně zapomněla tu krásu fotit. Z foťáku jsem vydolovala jen pár fotek. Za zmínku ještě stojí, že tam mají největší sbírku plyšových medvídků v celé české republice. Napočítali jich 7500 a pak už přestali počítat. Tak kdyby náhodou se někomu doma válel takový plyšový méďa a nevíte kam s ním, tak šup s ním do ,,Vánočního domu." Hm...ovšem jak je čistí?
Vycházíme mezi posledními návštěvníky a tu se z Lenčiny kapsy ozve ženský hlas,, Po padesáti metrech se otočte". ,,Jéééé, " zaječí leknutím Lenka. To paní z navigace se rozhodla, že konečně začne s náma komunikovat. Vyjíždíme zase opačným směrem. Když jsme tak přijely, tak musíme stejnou cestou zase trefit zpátky...no to jsme si myslely. Lenka,, Tak v Mariánských lázních jsme ještě nebyly" a já ,, Mám pocit, že teď už tam budou mít asi zavřeno." Tak prostě nezbylo zbytí zavolám Zdenkovi, ten zná Vary jak svoje boty. Vezmu do ruky telefon a ten mi zvoní. Zafungovala telepatie. Zdenek nás navedl na správnou cestu a už to na zpáteční cestě poznáváme, i když se na nás valí duny mlhy.
Druhý den si plánujeme procházku k Svatošským skalám. Na místo jsme sice nedorazily pozdě, ale už se smrákalo. Trošku jsme se zase pomotaly ulicemi města. V letních a podzimních měsících, kdy je příroda v rozpuku nebo stromy jak malované, tu je překrásně. Teď už přeci, když se chystá uložit k zimnímu spánku je tu pochmurněji. Zpáteční cestu jsme trefily levou zadní i po tmě.
Jsou místa, kde je krásně a stále se dá co nového objevovat. Toto je jedno z nich. Něco si musíme necháme i na příště...vypadá to až na další rok. Teď mě čeká předvánoční zdobení a tvoření. Vždyť taky přesně za čtrnáct dní je tady první adventní neděle.
Tak příště se sejdeme u tvoření, zatím se mějte krásně. Vaše Majda.
Stihli jsme i posezení s přáteli na Svato martinskou husu a tu báječnou druhou u moji kamarádky Hanky, kde jsme ještě navíc kolaudovali jejich rozhlednu, kterou postavil její šikovný muž. Zrovna byl magický úplněk a my ve vinném opojení k pobavení našich drahých poloviček trocha čarovaly.
Dnes vyjíždíme ze zasněženého Karlovarského kraje a já si znovu v hlavě promítám naše prožité zážitky s Lenčou. Ten prodloužený víkend stál zase za to. I když jsem se druhý den po příjezdu probudila s notným škrábáním v krku a chvílemi se mnou lomcovala zima střídající s horkem, tak jsem ty bacily přeci jen trochu strouhaným zázvorem s medem přemohla. Měly jsme s Lenkou tolik plánů a na nějaké stonání není čas. Nemohly jsme přeci nenavštívit ,,Vánoční dům", zrovna v tak aktuálním čase. Chlapi ti se věnovali svým mužským záležitostem a my, že si tam zajedeme. Lenka nastavila navigaci a můžeme vyjet. Paní z navigace se ovšem rozhodla, že se s námi bavit nebude. Tak kam teď. Naštěstí jsou ve Varech milí a komunikativní lidé. Chlapec se zuby jak noty na buben, nám podrobně vysvětlit trasu. Jenže ono se mu to hezky mluví, když tam bydlí. Jestli nás někdo monitoroval, tak si musel říct, že snad nejsme normální. Na kruhovém objezdu jsme jezdily dokola a hlasitě gestikulovaly, kterým výjezdem vlastně vyjedeme. Tak jsme něco riskly. Lenka se mě ptala,, Poznáváš to tu?" A já, i když jsem tam byla se Zdenkem tolikrát, copak si to pamatuju, kama tam jedem? Když jsme vyjely na dálnici, tak říkám,, Tak po dálnici jsme určitě nejeli. " Míjíme ceduli s neznámým názvem města. Hm...tak tudy cesta nevede. Lenka to otáčí a jedeme zpátky. Paní z navigace mluvit prostě s náma nebude. Zázrak, v dálce se skví Vánoční dům. Dokázaly jsme to. Přijely jsme sice úplně z opačné strany, ale stojíme na místě. Vánoční dům zase nezklamal. Zněly koledy, voněla vánoční káva s cukrovím v andělské kavárně a my se tak kochaly...až jsem úplně zapomněla tu krásu fotit. Z foťáku jsem vydolovala jen pár fotek. Za zmínku ještě stojí, že tam mají největší sbírku plyšových medvídků v celé české republice. Napočítali jich 7500 a pak už přestali počítat. Tak kdyby náhodou se někomu doma válel takový plyšový méďa a nevíte kam s ním, tak šup s ním do ,,Vánočního domu." Hm...ovšem jak je čistí?
Druhý den si plánujeme procházku k Svatošským skalám. Na místo jsme sice nedorazily pozdě, ale už se smrákalo. Trošku jsme se zase pomotaly ulicemi města. V letních a podzimních měsících, kdy je příroda v rozpuku nebo stromy jak malované, tu je překrásně. Teď už přeci, když se chystá uložit k zimnímu spánku je tu pochmurněji. Zpáteční cestu jsme trefily levou zadní i po tmě.
Jsou místa, kde je krásně a stále se dá co nového objevovat. Toto je jedno z nich. Něco si musíme necháme i na příště...vypadá to až na další rok. Teď mě čeká předvánoční zdobení a tvoření. Vždyť taky přesně za čtrnáct dní je tady první adventní neděle.
Tak příště se sejdeme u tvoření, zatím se mějte krásně. Vaše Majda.
Komentáře
Okomentovat