Májová.
Květen ... lásky čas. A já byla letos skoro bez pusy ... bodejť bych ji dostala, když už nám dozrávají třešně. Hejno špačků je prozradilo. Pořádají na ty červené kuličky hotové nálety. Rozkvetlou třešeň nahradil kdoulovec, tak snad neuschnu.
Láskyplně se dívám na něho ... na mého lesního muže. Vaří nám oběd ... chlupatý.. Že nevíte co to máme za recept ? To by jste museli totiž jednou rukou míchat v hrnci a druhou drchlit kočku. Oni se ti naši chlupáči bez nás ani na chvíli neobejdou.
Z rybníka se nám ozývá známé ,, Brekekeke". To malí zelení vodníci hlasitě dávají najevo svou přítomnost tak, že se v noci ani spát nedá. Už chápu tu spojitost v pohádkách. Jejich potomstvo řádí v rybníku a čeří hladinu ve velkých rojích. Těch tu ale letos je. Hážu jim krmení a sleduji jak se pasou a mrskají svými ocásky.
Letos je všechno jakési popředu. Už nám na mezích kvetou beze a z bílých hlaviček odkvetených pampelišek litá chmýří. Během krátké doby se přehouplo jaro a máme tu skoro léto. Tráva roste jako divá a Zdenek nestačí séct.
S kámarádkama a Matýskem sbíráme čarodějné býlí a vaříme z něj kouzelné lektvary ... teda prozatím skvělý bezinkový a jitrocelový sirup. To bych nevěřila kolik užitečných jedlých bylinek mi roste přímo za humny a to v bio kvalitě ... maximálně tak šmrnclé srnčím trusem.
Nejkrásnější příběhy jsou ty, které napsal život sám. O lásce, životě, smrti. Takový jeden mám, je to příběh mých rodičů.
Maminka coby studenka gymnázia tančila ve folklorním souboru a tatínek hrával v ochotnickém spolku. Takhle se jednou setkali na společném vystoupení a byla z toho láska jako trám. Bohužel maminčini rodiče neměli pro lásku pochopení a její milý ( můj tatínek) se jim ani trochu nezamlouval. Tatínek neměl zrovna šťastné dětství. Když mu bylo šest let jeho mladšímu bratru čtyři a starší sestře deset, umřela jim ve třiceti dvou letech maminka. Sváželi seno před bouřkou avšak promokla, dostala zápal plic a nakonec nemoci podlehla. Starší sestra Liduška se starala o své mladší brášky a jak už to bývalo v dřívějších dobách, třeli bídu s nouzí ... protože byli chudí. I přes zákaz si maminka tatínka vzala. Odstěhovali se a narodili se jim čtyři děti. Jedno z nich jsem já. K babičce jsme začali jezdit, až když dědeček umřel. Byla jsem hodně malá, ale ten věrohodný obraz mám před očima stále jako by se stal včera. Od té doby jsme jezdili na Halenkov pravidelně a já jsem tam trávila nezapomenutelné šťastné chvíle. Maminka mi vyprávěla, že když později babička umřela, někdo ji v jednu hodinu ráno probudil ze spaní a u postele stála babička. Maminka řekla ,, Mami co tady děláš? " a budila tatínka se slovy ,, Karle vstávej je tu mamka!"Tatínek se probral a říkal ,, Kde by se tu vzala?" Ale nikdo už tam nestál. Druhý den přijela maminčina sestra Anička, že babička v jednu hodinu v noci zemřela. Já dodnes věřím, že se přišla s maminkou rozloučit a možná i poprosit o odpuštění. S tatínkem spolu žili bok po boku šťastně a spokojeně do té doby, než je tatínkova zákeřná nemoc rozdělila. Často se mi o tatínkovi zdává. Je v mých snech živý, zdravý a slyšívám jeho hlas. Měl by z nás všech určitě radost ... hlavně ze mě. Třeba mě vidí z té velké výšky, usmívá se a spokojeně kývá hlavou.
Mějte se nejen májově. Vaše Majda.
Láskyplně se dívám na něho ... na mého lesního muže. Vaří nám oběd ... chlupatý.. Že nevíte co to máme za recept ? To by jste museli totiž jednou rukou míchat v hrnci a druhou drchlit kočku. Oni se ti naši chlupáči bez nás ani na chvíli neobejdou.
Z rybníka se nám ozývá známé ,, Brekekeke". To malí zelení vodníci hlasitě dávají najevo svou přítomnost tak, že se v noci ani spát nedá. Už chápu tu spojitost v pohádkách. Jejich potomstvo řádí v rybníku a čeří hladinu ve velkých rojích. Těch tu ale letos je. Hážu jim krmení a sleduji jak se pasou a mrskají svými ocásky.
Letos je všechno jakési popředu. Už nám na mezích kvetou beze a z bílých hlaviček odkvetených pampelišek litá chmýří. Během krátké doby se přehouplo jaro a máme tu skoro léto. Tráva roste jako divá a Zdenek nestačí séct.
S kámarádkama a Matýskem sbíráme čarodějné býlí a vaříme z něj kouzelné lektvary ... teda prozatím skvělý bezinkový a jitrocelový sirup. To bych nevěřila kolik užitečných jedlých bylinek mi roste přímo za humny a to v bio kvalitě ... maximálně tak šmrnclé srnčím trusem.
Nejkrásnější příběhy jsou ty, které napsal život sám. O lásce, životě, smrti. Takový jeden mám, je to příběh mých rodičů.
Maminka coby studenka gymnázia tančila ve folklorním souboru a tatínek hrával v ochotnickém spolku. Takhle se jednou setkali na společném vystoupení a byla z toho láska jako trám. Bohužel maminčini rodiče neměli pro lásku pochopení a její milý ( můj tatínek) se jim ani trochu nezamlouval. Tatínek neměl zrovna šťastné dětství. Když mu bylo šest let jeho mladšímu bratru čtyři a starší sestře deset, umřela jim ve třiceti dvou letech maminka. Sváželi seno před bouřkou avšak promokla, dostala zápal plic a nakonec nemoci podlehla. Starší sestra Liduška se starala o své mladší brášky a jak už to bývalo v dřívějších dobách, třeli bídu s nouzí ... protože byli chudí. I přes zákaz si maminka tatínka vzala. Odstěhovali se a narodili se jim čtyři děti. Jedno z nich jsem já. K babičce jsme začali jezdit, až když dědeček umřel. Byla jsem hodně malá, ale ten věrohodný obraz mám před očima stále jako by se stal včera. Od té doby jsme jezdili na Halenkov pravidelně a já jsem tam trávila nezapomenutelné šťastné chvíle. Maminka mi vyprávěla, že když později babička umřela, někdo ji v jednu hodinu ráno probudil ze spaní a u postele stála babička. Maminka řekla ,, Mami co tady děláš? " a budila tatínka se slovy ,, Karle vstávej je tu mamka!"Tatínek se probral a říkal ,, Kde by se tu vzala?" Ale nikdo už tam nestál. Druhý den přijela maminčina sestra Anička, že babička v jednu hodinu v noci zemřela. Já dodnes věřím, že se přišla s maminkou rozloučit a možná i poprosit o odpuštění. S tatínkem spolu žili bok po boku šťastně a spokojeně do té doby, než je tatínkova zákeřná nemoc rozdělila. Často se mi o tatínkovi zdává. Je v mých snech živý, zdravý a slyšívám jeho hlas. Měl by z nás všech určitě radost ... hlavně ze mě. Třeba mě vidí z té velké výšky, usmívá se a spokojeně kývá hlavou.
Mějte se nejen májově. Vaše Majda.
Komentáře
Okomentovat