Šťastný den Verunky a Vaška.
Den před Svatým Janem, kdy se v podvečer na kopcích rozhořely svatojánské ohně a sbíralo se čarodějné býlí, se mi vdala moje Verunka. Tak už i má druhá dcera je pod čepcem.
I když si veškerou režii svatby vzali do vlastních rukou, protože nás nechtěli ničím zatěžovat, přeci jen jsme nechtěli stát v koutě a mlčky přihlížet. Navrhla jsem Verunce výzdobu, svatební kytici a samozřejmě i upečení mého někdy neforemného, ale snad dobrého svatebního dortu a Verunka mi na vše přikývla. Já už stejně měla všechno dávno promyšlené.
Měsíce plynuly jako voda, Verunčin a Vaškův den se nezadržitelně blížil. Vzala jsem si pár dní volna, abych se zbytečně nehonila a přípravy mohly začít. Více ruk přeci jen toho zvládne víc a moje kamarádky ty mě zase nenechaly ve štychu. ,, Holky moje zlaté, co já bych si bez vás počala, snad vám to i já budu moct někdy všechno oplatit". Týmová práce je prostě k nezaplacení.
Na květinovou výzdobu mi trocha kvítí vykvetla na zahrádce, něco jsem natrhala na louce a pro zbytek jsme museli zajet do květinářství. Přeci jen ne všechny co jsem měla v merku vyrostly za oknem.
Marki co by zkušené floristce stačilo jen ukázat jak mají moje oblíbené běhouny na stůl vypadat a jela s takovým grifem, že jsem se nestačila divit. Já se s nimi opravdu moc párám, jak sama Marki usoudila, takže jsem uvítala její rady a pro příště si nejen usnadním práci, ale i ten výsledek bude nad mé očekávání. Běhouny jsme dozdobili umělými pastelovými pivoňkami, které opravdu vypadaly jako živé.
Verunka s kamarádkou dodělávali jmenovky, já lucerničky vystlané mechem a Marki vázičky s květinami. Ještě svatební kytice a máme hotovo, ale tu až později ... tu nesmí nevěsta vidět.
Na svatební kytici jsem natrhala skalníky, kapradí, větvičky s květy tavolníku, bílé květy řebříčku a dozdobila koupenými drobnými růžičkami v pastelových barvách a nevěstiným závojem. Čekala jsem až rozkvete čekanka, protože Verunka chtěla i něco modrého, ale dala si pár dní načas a dočkala jsem se jí až pár dní po svatbě.
V očekávaný den jsme se probudili do chladného, ale krásného rána. Sluníčko se sice schovávalo za mraky, ale nepršelo a na fotografování je takové počasí stejně nejideálnější. Náš fotograf Vašek už byl zvěčnit Verunku u strojení a já jsem se Zdenkem byla zdobit hostinu. Samozřejmě jsem nemohla odolat a foťák brala všude sebou, abych si alespoň pár snímků z tak vyjímečného dne uloupila pro sebe. V pravé poledne si náš Vašek s Verunkou řekli své ano a na pár chvil se přišlo zvědavě podívat i sluníčko co vykouklo z poza mraků. Odpoledne se ukázala i krásná duha a počasí, i když jej hlásili všelijaké nakonec bylo jak na objednávku. Prostě všechno vyšlo předpisově, jak ze skvělého scénáře.
Svatba byla úžasná a doufám, že si ji i ostatní užili jako já. Opravdu nikdy nezapomenu na švagrovu Kalinku, kdy při jeho kulturní vložce za doprovodu nepřítomných pohledů některých hostů si má sestra balila hlavu do šátku zřejmě neviditelnosti a já slzela smíchy .... jsme totiž tak trošku střelená rodina.
A pak už se doslova pařilo a protancovaly se nejedny střevíce. Nic netrvá věčně i naše svatba už je za námi. Nikdy není všechno, tak jak si to přesně vysníme, ale myslím, že se nám opravdu povedla. A co na konec? Na konec už Vám moji milí jen popřeju ,, Aby jste byli šťastní a pořád měli důvod k radosti. Aby jste malichernosti házeli za hlavu, a když přijdou opravdové starosti , tak abyste je bok po boku spolu zvládli, ale těch, aby bylo opravdu nejmíň. Žijte tak, aby jste šli příkladem pro své děti a pak byli na ně náležitě pyšní." A jak už jsem jednou psala a řekl pan Werich ,, Podařené manželství je div světa". A to vaše bude ... tomu pevně věřím.
Vaše Majda.
I když si veškerou režii svatby vzali do vlastních rukou, protože nás nechtěli ničím zatěžovat, přeci jen jsme nechtěli stát v koutě a mlčky přihlížet. Navrhla jsem Verunce výzdobu, svatební kytici a samozřejmě i upečení mého někdy neforemného, ale snad dobrého svatebního dortu a Verunka mi na vše přikývla. Já už stejně měla všechno dávno promyšlené.
Měsíce plynuly jako voda, Verunčin a Vaškův den se nezadržitelně blížil. Vzala jsem si pár dní volna, abych se zbytečně nehonila a přípravy mohly začít. Více ruk přeci jen toho zvládne víc a moje kamarádky ty mě zase nenechaly ve štychu. ,, Holky moje zlaté, co já bych si bez vás počala, snad vám to i já budu moct někdy všechno oplatit". Týmová práce je prostě k nezaplacení.
Na květinovou výzdobu mi trocha kvítí vykvetla na zahrádce, něco jsem natrhala na louce a pro zbytek jsme museli zajet do květinářství. Přeci jen ne všechny co jsem měla v merku vyrostly za oknem.
Marki co by zkušené floristce stačilo jen ukázat jak mají moje oblíbené běhouny na stůl vypadat a jela s takovým grifem, že jsem se nestačila divit. Já se s nimi opravdu moc párám, jak sama Marki usoudila, takže jsem uvítala její rady a pro příště si nejen usnadním práci, ale i ten výsledek bude nad mé očekávání. Běhouny jsme dozdobili umělými pastelovými pivoňkami, které opravdu vypadaly jako živé.
Druhá Markét se chopila kyblíku a hadry a rázem jsem měla okna jak vybité a světe div se, zase bylo přes ně vidět. Mám ráda léto, ale ti hmyzáci co se nám v houfech cpou do baráku mě vážně pijou krev ... a doslovně. Hanka ta se chopila vařečky. Míchala, šlehala, hnětla a otáčela se po kuchyni krokem skoro tanečním. Při pozdním odpoledni jsme mohli usednout všichni s tím, že máme hotovo.
Ráno jsem sice zjistila mírné nedostatky, jako že jeden korpus byl málo dopečený, ale v cukuletu jsem to napravila upečením zrovna pro jistotu jednoho navíc. Dortového naháče jsem naplnila vanilkovo-žloutkovým krémem s lesními jahodami, které mi pečlivě na svatbu sbíral Zdenek a dort jsem ozdobila pistáciovými větvičkami a růžičkami ze zahrádky.
Verunka s kamarádkou dodělávali jmenovky, já lucerničky vystlané mechem a Marki vázičky s květinami. Ještě svatební kytice a máme hotovo, ale tu až později ... tu nesmí nevěsta vidět.
Na svatební kytici jsem natrhala skalníky, kapradí, větvičky s květy tavolníku, bílé květy řebříčku a dozdobila koupenými drobnými růžičkami v pastelových barvách a nevěstiným závojem. Čekala jsem až rozkvete čekanka, protože Verunka chtěla i něco modrého, ale dala si pár dní načas a dočkala jsem se jí až pár dní po svatbě.
V očekávaný den jsme se probudili do chladného, ale krásného rána. Sluníčko se sice schovávalo za mraky, ale nepršelo a na fotografování je takové počasí stejně nejideálnější. Náš fotograf Vašek už byl zvěčnit Verunku u strojení a já jsem se Zdenkem byla zdobit hostinu. Samozřejmě jsem nemohla odolat a foťák brala všude sebou, abych si alespoň pár snímků z tak vyjímečného dne uloupila pro sebe. V pravé poledne si náš Vašek s Verunkou řekli své ano a na pár chvil se přišlo zvědavě podívat i sluníčko co vykouklo z poza mraků. Odpoledne se ukázala i krásná duha a počasí, i když jej hlásili všelijaké nakonec bylo jak na objednávku. Prostě všechno vyšlo předpisově, jak ze skvělého scénáře.
Svatba byla úžasná a doufám, že si ji i ostatní užili jako já. Opravdu nikdy nezapomenu na švagrovu Kalinku, kdy při jeho kulturní vložce za doprovodu nepřítomných pohledů některých hostů si má sestra balila hlavu do šátku zřejmě neviditelnosti a já slzela smíchy .... jsme totiž tak trošku střelená rodina.
A pak už se doslova pařilo a protancovaly se nejedny střevíce. Nic netrvá věčně i naše svatba už je za námi. Nikdy není všechno, tak jak si to přesně vysníme, ale myslím, že se nám opravdu povedla. A co na konec? Na konec už Vám moji milí jen popřeju ,, Aby jste byli šťastní a pořád měli důvod k radosti. Aby jste malichernosti házeli za hlavu, a když přijdou opravdové starosti , tak abyste je bok po boku spolu zvládli, ale těch, aby bylo opravdu nejmíň. Žijte tak, aby jste šli příkladem pro své děti a pak byli na ně náležitě pyšní." A jak už jsem jednou psala a řekl pan Werich ,, Podařené manželství je div světa". A to vaše bude ... tomu pevně věřím.
Vaše Majda.
Komentáře
Okomentovat