Babí léto.

Paří se z lesů. Pořádně popršelo a do vlhké půdy se opřely sluneční paprsky. Mlžná záclona utkaná z kapiček vody se valí přes vrcholky stromů. ,, To porostou hřiby" vždycky se u nás říkalo. S košíkem v ruce jdu lesem, poslouchám praskající větvičky pod nohama a vyhlížím hnědě zbarvené hlavičky, které vykukují z mechu. Jeden dva tři ... první hříbky nenechaly na sebe dlouho čekat a mizí v košíku. Srdce mi radostí plesá, už se těším na smaženici, bramboračku a hřibovou smetanovou máčku.  Vnímám tu omamnou vůni mokrého podhoubí. Jojo, tady budou určitě další. Přes mlází, kterým se soukám za dalšími mě přes obličej zašimrá síťka co mistrně pavouk usoukal. Mžourám do sluníčka a sleduju první žlutě zbarvené lístky tančící ve větru a usedající na zem. ,,To už přichází podzim" pomyslím si. U nás doma se to už dávno fialoví květy ocúnů, co by první předzvěst nastávajícího podzimu. I jeleni v oboře počali námluvy a jejich hlasité výzvy k soubojům se soky jsou slyšet široko daleko. Zdenek ten by mohl vyprávět. Jeho dvaadvacet stehů na stehně mluví za vše. Jeden takový si se Zdenkem totiž trošku pošpásoval ... v době říje si není radno s jeleny zahrávat.

Zatím co si Zdenek odjel brázdit Mongolskou step, já si doma užívala roli slaměné vdovy. Tak jsem si sama hospodařila v domečku na ,, Dančí stráni". Patnáct dlouhých dní, no lhala bych kdybych nepřiznala, že mi i smutno bylo. Tak jsem měla čas i na nějaké to podzimní tvoření. Moc si hlavu s dekoracemi nelámu. Vyběhnu ven a posbírám co se mi hodí a  zakomponuji to s dekoracemi, které mám doma. I obyčejně neobyčejná květena ve vázi hned dodá domovu útulnější a hřejivý dotek.

Ještě upéct něco dobrého ke kávičce nebo čaji, a když bude venku pochmurno tak přátelé můžou dojít na besedu. No to už se i dny zkracují a sluníčka bude ubývat, ale každé roční období má svoje kouzlo a i ta příroda potřebuje odpočívat, letos dostala chuderka pořádně zabrat.

Tak hezké podzimní dny ... jo a kdyby jste náhodou nevěděli, tak za tři měsíce je tu máme ...  hádejte koho :-).