Z lesa do města.
,,Míno, Minuško!" volám a můj hlas se rozléhá údolím. Už je to nějaký týden co od nás odešla. Marně hledám stopy malých kopýtek srnky co na chvíli u nás našla domov.
Tak mi jednoho dne volá spolužačka Hanka. ,, Magdi prosím tě, přišla k nám srnka, chodí za náma jak pes, mám strach, že ji něco přejede". Tak jsme si pro srnku jeli. Dali jsme jí do ohrady k muflonům, tam byla v bezpečí a snesli ji všemožného krmení. Srnečka ale nejevila o žádné přichystané krmení zájem, oškubávala si té trochy té loňské trávy co tam v trsech mezi sněhem vyrašila. Ach jo, takhle to dál nejde. Další den jsme ji otevřeli branku, aby se popásala kolem domu, tam bylo trávy přeci jen víc. Zpátky se jí však moc nechtělo. Další den stála u plotu a dívala se skrz síť ven. Zdenek s těžkým srdcem rozhodl ,, Nebudeme ji v ohradě trápit, patří ven ať má svobodu." Otevřel vrata a Mína se rozběhla kolem rybníku. Zadívala se na les ... její domov, tam ... tam ji to táhlo nejvíc. Několikrát se po mě ohlédla těma sametově něžnýma očima a jako by říkala ,, Ty víš, že tu nemůžu zůstat, potřebuju svobodu ". Mlčky jsem se s ní rozloučila. Po tváři se mi koulely slzy jak hrachy a běželo mi hlavou, že snad ... snad ... se ještě někdy potkáme.
I když les je jak můj druhý domov, do města mě cesta prostě nemine. Do práce chodit musím a nakupovat taky. To jak nedávno. Bylo toho Valentýna, ten se u nás neslaví a tak Zdenek, že si udělá pánskou jízdu a odjel za kamarády do Prahy na nějakou tu prasárničku do tamní vyhlášené restaurace. No a já měla naplánovanou cestu s mojí módní guru poradkyní kolegyňkou Kájou do očkovacího centra v Olomouci, a protože bylo hned vedle Šantovky, tak že spojíme méně příjemné s užitečným. Mimoto jsem potřebovala dohled co kdyby by mi nebylo dvakrát po očkování nejlíp a taky abych vůbec trefila domů. Nakonec jsem opravdu byla ráda, že mi Kája dělala garde. Na vlakovém nádraží jsem byla jednu chvíli holka jako lusk ... taky tak zelená. Těžko říct jestli po té vakcíně, nebo po těch třech zákuscích co jsem sprášila v kavárně v Šantovce. Těm prostě nešlo odolat. Má pevná vůle to zase vzdala. Obsluhující slečna míjející náš stolek hodila po nás očkem a utrousila s úsměvem ,, No to byla rychlost". Kája je nákupčí maniačka prostě i kdybych zrovna nic nepotřebovala bez nějakých nákupů jsme odjet domů nemohly. Tak jsme obráželi jeden obchod za druhým, parfumérií nevyjímaje. Tam je Kája jako doma. Plácá tam všechno na sebe s tak šťastným výrazem ve tváři. To ze mě jakožto zákaznici měli určitě radost, s nabídkou kvalitního parfému jsem slečně prodávající odvětila že ,, Smraďochů od Diora mám doma dost". Naštěstí slečna byla naladěna na stejné vlně jako já, tak jsme si tam smíchem alespoň prodloužily život. Kvalitní očistnou masku tu už jsem taky absolvovala hned po ránu doma, na to nepotřebuju kosmetičku. Potřebovala jsem nutně přemáchnout jemné prádlo, a protože jsem měla doma pouze kapsle na praní a ze zkušenosti vím, že se ten obal při nízké teplotě špatně rozpouští, tak mě napadlo jej rozmáčknout a obsah vymačkat do pračky. Hm ... tak jsem ji zmáčkla a rázem byl ze mě šmoula. Modrý gejzír mě trefil opravdu přesně. Těch mydlin se nebylo možné zbavit. Tak vypranou pleť jsem opravdu ještě nikdy neměla.
Z Olomouce jsme nakonec jely domů s Kájou obě s nákupy a spokojené. Já s plným břichem Valentýnských dortíků, květinovýma gaťkama, a když už byl ten Valentýn tak s dalším smraďochem do sbírky.
Tak všem Všem přeji krásné předjarní dny. Majda.
Tak mi jednoho dne volá spolužačka Hanka. ,, Magdi prosím tě, přišla k nám srnka, chodí za náma jak pes, mám strach, že ji něco přejede". Tak jsme si pro srnku jeli. Dali jsme jí do ohrady k muflonům, tam byla v bezpečí a snesli ji všemožného krmení. Srnečka ale nejevila o žádné přichystané krmení zájem, oškubávala si té trochy té loňské trávy co tam v trsech mezi sněhem vyrašila. Ach jo, takhle to dál nejde. Další den jsme ji otevřeli branku, aby se popásala kolem domu, tam bylo trávy přeci jen víc. Zpátky se jí však moc nechtělo. Další den stála u plotu a dívala se skrz síť ven. Zdenek s těžkým srdcem rozhodl ,, Nebudeme ji v ohradě trápit, patří ven ať má svobodu." Otevřel vrata a Mína se rozběhla kolem rybníku. Zadívala se na les ... její domov, tam ... tam ji to táhlo nejvíc. Několikrát se po mě ohlédla těma sametově něžnýma očima a jako by říkala ,, Ty víš, že tu nemůžu zůstat, potřebuju svobodu ". Mlčky jsem se s ní rozloučila. Po tváři se mi koulely slzy jak hrachy a běželo mi hlavou, že snad ... snad ... se ještě někdy potkáme.
I když les je jak můj druhý domov, do města mě cesta prostě nemine. Do práce chodit musím a nakupovat taky. To jak nedávno. Bylo toho Valentýna, ten se u nás neslaví a tak Zdenek, že si udělá pánskou jízdu a odjel za kamarády do Prahy na nějakou tu prasárničku do tamní vyhlášené restaurace. No a já měla naplánovanou cestu s mojí módní guru poradkyní kolegyňkou Kájou do očkovacího centra v Olomouci, a protože bylo hned vedle Šantovky, tak že spojíme méně příjemné s užitečným. Mimoto jsem potřebovala dohled co kdyby by mi nebylo dvakrát po očkování nejlíp a taky abych vůbec trefila domů. Nakonec jsem opravdu byla ráda, že mi Kája dělala garde. Na vlakovém nádraží jsem byla jednu chvíli holka jako lusk ... taky tak zelená. Těžko říct jestli po té vakcíně, nebo po těch třech zákuscích co jsem sprášila v kavárně v Šantovce. Těm prostě nešlo odolat. Má pevná vůle to zase vzdala. Obsluhující slečna míjející náš stolek hodila po nás očkem a utrousila s úsměvem ,, No to byla rychlost". Kája je nákupčí maniačka prostě i kdybych zrovna nic nepotřebovala bez nějakých nákupů jsme odjet domů nemohly. Tak jsme obráželi jeden obchod za druhým, parfumérií nevyjímaje. Tam je Kája jako doma. Plácá tam všechno na sebe s tak šťastným výrazem ve tváři. To ze mě jakožto zákaznici měli určitě radost, s nabídkou kvalitního parfému jsem slečně prodávající odvětila že ,, Smraďochů od Diora mám doma dost". Naštěstí slečna byla naladěna na stejné vlně jako já, tak jsme si tam smíchem alespoň prodloužily život. Kvalitní očistnou masku tu už jsem taky absolvovala hned po ránu doma, na to nepotřebuju kosmetičku. Potřebovala jsem nutně přemáchnout jemné prádlo, a protože jsem měla doma pouze kapsle na praní a ze zkušenosti vím, že se ten obal při nízké teplotě špatně rozpouští, tak mě napadlo jej rozmáčknout a obsah vymačkat do pračky. Hm ... tak jsem ji zmáčkla a rázem byl ze mě šmoula. Modrý gejzír mě trefil opravdu přesně. Těch mydlin se nebylo možné zbavit. Tak vypranou pleť jsem opravdu ještě nikdy neměla.
Z Olomouce jsme nakonec jely domů s Kájou obě s nákupy a spokojené. Já s plným břichem Valentýnských dortíků, květinovýma gaťkama, a když už byl ten Valentýn tak s dalším smraďochem do sbírky.
Tak všem Všem přeji krásné předjarní dny. Majda.
Komentáře
Okomentovat