Abych na nic nezapomněla.

Taky to tak máte jako já? Ráno vstanu s pocitem, dneska musím všechno stihnout. Hlavně to co jsem si naplánovala. No a abych to náhodou NEZAPOMNĚLA, tak to mám napsané na všude přítomných papírcích. Zdeněk ten jen nechápavě kroutí hlavou. ,, Čemu se divíš, říká mu, nejsi o nic lepší než já. " Taky neustále něco hledá ... klíče, mobil, papíry... no jo s přibývajícím věkem už to začíná.

Myju nádobí a přitom zaostřím na podlahu. Co ty kočky udělaly zas za binec, no to musím zamést ...  nejlépe ihned, však nádobí mi neuteče.  Beru smeták a očkem mrknu na zaťapané venkovní dveře od naší čtyřnohé smečky. Nemyla jsem je náhodou nedávno? No ty taky musím bezpodmínečně umýt. Odkládám smeták,  napouštím kyblík s vodou a jdu se na ně vrhnout. Bystrým okem zahlédnu plápolající nitku u stropu. ,, Šmarjá tady je to samý Spiderman " Skočím pro mop na prach, pokládám ho na stůl, ať ho mám pěkně na očích a abych na něj NEZAPOMNĚLA. Vezmu kyblík na ty dveře vyjdu ven a zadívám se na hrnec s hlínou co tam už jakýsi pátek leží ... no tak ten jsem taky ještě nevysypala. Nejlépe to udělám hned ať na to NEZAPOMENU. Odkládám kbelík přede dveře, však to pak umyju. Tahám hrnec na zahradu a podívám se na pověšené už suché prádlo. Cosik se to venku kaboní, raději ho posbírám zrovna ať mi nezmokne. Odkládám hrnec a posbírám prádlo. Položím ho do trávy, však se za tu chvilku neumaže a pokračuju cestou s hrncem směr zahrádka. Vysypu hlínu a zbystřím buš plevele. Ten kdy stačil vyrůst. Pustím se do pletí a přemýšlím, co jsem to vlastně ještě chtěla ... jo posbírat v pergole ty hrnky od kafe po návštěvě co tu byla. Dopleju a s prázdný hrncem kráčím do pergoly pro hrnky. Posbírám je a donesu dovnitř. No a mám to aspoň při jednom mytí ... konečně se pouštím i do toho nádobí. Pak přijde řada i na tu podlahu a vrhnu se ještě na ty dveře a pavučiny. Ještě, že mám na očích všechno tak hezky rozdělané, jinak bych na to určitě ZAPOMNĚLA. Kručí mi v žaludku a uvědomím si, že dneska jsem ještě vlastně nic nejedla. Otevírám lednici a tu můj zrak padá na jahody ... vždyť má přijít dneska Danuška a já jsem jí z nich chtěla udělat dezert. Začnu je umývat a tu vchází Zdenek s prádlem na rukách a říká,, Já jako vím, že vy ženy umíte dělat i několik věcí naráz , ale toto jsem fakt ještě neviděl".

No a takhle to mám každý den. Všude ve výsledku je jak po výbuchu, ale hlavně...  hlavně abych na nic NEZAPOMNĚLA!