Abych na nic nezapomněla.

Taky to tak máte jako já? Ráno vstanu s pocitem, dneska musím všechno stihnout. Hlavně to co jsem si naplánovala. No a abych to náhodou NEZAPOMNĚLA, tak ty větší akce mám napsané na všude se válejících papírkách. Zdeněk ten jen nechápavě kroutí hlavou. ,, No nediv se, stejně nejsi o nic lepší než já. " Taky neustále něco hledá ... klíče, mobil, papíry... no jo s přibývajícím věkem to začíná, ale není to ještě brzy?

Myju nádobí a přitom se zadívám na podlahu. Co to tam zas ty kočky udělaly za binec, no to musím zamést ...  nejlépe hned však nádobí mi neuteče.  Beru smeták a očkem mrknu na zaťapané venkovní dveře, přes otisky ťapek není ani vidět. Nemyla jsem je náhodou nedávno? No ty taky musím bezpodmínečně umýt. Odkládám smeták,  napouštím kyblík s vodou a jdu na ně. Bystrým okem zahlédnu plápolající nitku u stropu. ,, Šmarjá tady je pavučin jak ve stoleté chalupě. " Skočím pro mop na prach a pro jistotu ho pokládám na stůl , to abych na ně NEZAPOMNĚLA. Vezmu kyblík na ty dveře vyjdu ven a zadívám se na hrnec s hlínou co tam už jakýsi pátek leží ... no tak ten jsem taky ještě nevysypala. Nejlépe to udělám hned ať na to NEZAPOMENU. Odkládám kbelík přede dveře, však to pak umyju. Tahám hrnec na zahradu a podívám se na pověšené už suché prádlo. Cosik se to venku kaboní, raději ho posbírám zrovna ať mi nezmokne. Odkládám hrnec a posbírám prádlo. Položím ho do trávy, však se za tu chvíli neumaže a pokračuju cestou s hrncem směr zahrádka. Vysypu hlínu a vidím, tu buš plevele, kdyby tak rostl rychle aspoň jak ta zelenina. Začnu plet a přemýšlím co jsem to vlastně ještě chtěla ... jo posbírat v pergole ty hrnky od kafe po návštěvě co tu byla. Dopleju a s prázdný hrncem kráčím do pergoly pro hrnky. Posbírám je a donesu dovnitř. No a mám to aspoň při jednom mytí ... konečně se pouštím i do toho nádobí. Pak přijde řada i na tu podlahu a vrhnu se ještě na ty dveře a pavučiny. Ještě, že mám na očích všechno tak hezky rozdělané, jinak bych na to určitě ZAPOMNĚLA. Kručí mi v žaludku a uvědomím si, že dneska jsem ještě vlastně nic nejedla. Otevírám lednici a tu můj zrak padá na jahody ... vždyť má přijít dneska Danuška a já jsem jí z nich chtěla udělat dezert. Začnu je umývat a tu vchází Zdenek s prádlem na rukách a říká,, Já jako vím, že vy ženy umíte dělat i několik věcí naráz , ale toto jsem fakt ještě neviděl".
No a takhle to mám každý den. Všude ve výsledku je jak po výbuchu, ale hlavně...  hlavně abych na nic NEZAPOMNĚLA!