Jaké byly prázdniny.

Život je jako film, s dobrými či špatnými záběry ... s veselými, ale i smutnými. Skládá se z prožitků, a aby bylo víc těch dobrých a veselých, musíme si často psát jeho scénář sami. Nečekejme, že všechno radostné přijde samo ... vykročme mu naproti. K těm hezkým vzpomínkám mi přispívají lidé kolem mě ... má rodina ... mí přátele. Bez nich by byl život chudý.

Pomalu se loučíme s létem, prázdniny za sebou definitivně zavřely dveře a já právě vzpomínám co všechno jsem s nimi zažila.

Směju se, když si vybavím moji maminku, která u mě strávila týden prázdnin, když se mi Zdeněk toulal na cestách. Maminka totiž nemohla strávit soužití s našimi kočičkami. Zvířátka má velice ráda, ale jaksi u sousedů. Ráno mě probudil budíček ,, Ludro jedna šmatlavá, jedeš dolů?!" Ludro šmatlává? Přemítám v hlavě ... to jako myslí našeho Ťapku s pochroumanou tlapkou? Vyjdu na chodbu v patře a volám,, Mami co tam děláš?" ,, Nic"  špitne maminka. Sejdu dolů a maminka se zoufalým obličejem říká,, Ty kočky skáčou po stole". ,, Mami já vím, my to tady tak prostě máme, mají čisté tlapky neboj", snažím se obhajovat to naše hejno kočičích raubířů a úplně je vidím, co kde zase vymetly. ,, Jsou jak naše děti, máme je rádi " pokračuju. Maminka usedá za stůl a Tlustík vyskočí před ní. ,, No podívej se "rozčiluje se maminka. Tlustík se na ni podívá koumavým pohledem, nadechne se hepčíííík. ,, Ježíši" zaúpí maminka a utírá si zoufale obličej. ,, Ten kocúr mě celou obchlustnul". Tak to už jsem se neudržela a smála jsem se až mě slza ukápla. Chudák maminka, ale nemohla jsem se udržet. Odpoledne v práci zvoní telefon ... mrknu na displej ,, Mamka". Ajaj copak ji zase ti naši kočičáci provedli. Vezmu hovor a ptám se,, Copak se stalo mami"? ,, Ta ludra mi sežral koprovku". Já zase smích ,, Mami uvařím ti novou, on všechno taky sežere ... je to labužník". No další den to byly pro změnu plněné papriky. Přes týden za mnou přišla kamarádka Ilča a maminka si jí stěžuje a šeptá za mými zády,, Ilonko já mám lepačku a jak vidím tu kočku, že zas skáče po lince, tak lep a jede dolů jak namydlený blesk ".Tak zase musím domlouvat mamince .... No přežila to nakonec ...a bezúhonně přežily i naše kočky.

Vybavím si dny s naší Elí. Je u nás doslova šťastné a skromné dítě. Tady nepotřebuje ani mobil, ani televizi, no ani značkové oblečení, leckdy ani boty. Jako třeba v parném létě, přihnala se pořádná bouřka a já honem dala káď pod okap, abych do ní nachytala dešťovku na zalévání. Bouřka se přehnala, Eli vyběhla ven, shodila svršky a šup do kádě prý ,, Dívej babi mám bazén". Jednou mi vykutala hromadu hlíny i s kvítkama z dřevěného okrasného korýtka. ,,Co to tady vyvádíš?" ptala jsem se přísným hlasem. A Eli mi říká ,, Babi tam bydlí zvířátko víš?" Jo aha, děda Zdenek ji tam ukazoval ještěrky. No a pak se zlobte...

Obula jsem i několikráte toulavé boty, abych se vydala se sestrama po našich krásných valašských kopečcích degustovat po restauracích, kde mají ty nejlepší borůvkové knedlíky.

S Danuš a Zuzkou jsme se zase vypravily do Jeseníků na Praděd pod širák a na vodopády Bílé Opavy. No to taky bylo s tím širákem. My natěšené, že zavzpomínáme na staré dobré časy vandrů a čundrů a místo toho všude samé příkazy a zákazy. Už to není co to bývalo. Bohužel lidi pořádají masové nájezdy do hor a mimoto se dnes neumí k přírodě chovat s pokorou a úctou. Po tom co jsme si šetrně ustlaly pelíšky v přírodě a Danuška zveřejnila náš snímek na sociální síti se slovy ,, Tady budeme spinkat " ozval se během minuty Zuzčin kamarád ,,Hej tam nemůžete spát, tam chodí ochranáři a hrozí vám velká pokuta". Danuška tedy honem opravila komentář,, Tak tady nebudeme spinkat". No co teď ... sluníčko už se koulelo za horu a my vymýšlely nouzový plán.                

Kde se vzal tu se vzal, přišel sympatický pán s paní a pozorujíc západ slunce vyslechl náš rozhovor. ,, Holky vy nemáte spaní na noc?" A my vyklopily po pravdě, jak jsme se tu chystaly po širák a teď nevíme kam hlavu složit. ,, No já jsem ochranář " říká pán. ,, No jejej" blesklo mi hlavou. A pán pokračuje,, Zkuste to na Barborce, tam se dá vždycky sehnat ubytování, a kdyby náhodou neměli místo, tak vám pomůžu něco sehnat ". Tak to byl fakt zlatý člověk ... ten den jsme měli vůbec štěstí na skvělé lidi, no a nakonec jsme měli štěstí i na to ubytování. Na Barborce místo na spaní bylo. Z dobrodružství nakonec sešlo, ale i tak jsme byly za to rády, ono totiž tu noc zrovna dvakrát teplo nebylo.

Bezva víkendy byly strávené i s tím našim babincem, kdy jsme si vymyslely ,, Námořnický víkend" u nás se spaním pod stanem a ,,Víkend v zeleném" na myslivecké chalupě na Uhliskách. Se spaním pod stanem, no to taky byly zážitky. Naše kočičí šelmičky, kdy v noci ožívají se rozhodly, že nás spát nenechají a ze stanu si udělala skákací hrad. Noční tmou se ze stanu rozléhaly výkřiky Markéty a Helči, kdy jim kočky přes stěnu stanu skákaly po hlavách a já jsem měla zase záchvaty smíchu. A to jsme ještě absolvovaly po vyhecování Helčou  půlnoční stezku odvahy do lesíka ke kapličce. A aby to děvčata měli se vším všudy, tak jsem jim to, jak jinak zpestřila troškou adrenalinu. Nenápadně jsem se vypařila a utíkajíc s Raduš druhou stranou přes louku jsem se s příšernými skřeky na ně vyřítila z poza křoví. Málem je trefil šlak a myslela jsem, že mě přetrhnou vejpůl. No a takhle vesele jsme u nás zakončily prázdninové letní dny.

Tak i Vám přeji jen bohatý život z těch šťastných okamžiků.

P.S  Momentálně jeden šťastný obohatil i ten můj ... je ze mě šťastná trojnásobná babička ... máme Vašíka :-).

                                                                                                    Tak se mějte krásně :-).