Předvánoční.

Čekám po práci na taxíka dýl než obvykle. Z nebe se snáší sněhobílá nadílka. Padající vločky se slepují jedna k druhé, až se mění v chumelenici. Letošní můj první sníh, ten většinou dlouho nevydrží a stejně do rána roztaje. Než přijede taxikář, bude se do taxíku soukat sněhulák. Na vlasech se mi sníh roztápí a mám je jak vodník mokré. Nevadí mi to, tuhle chvíli mám moc ráda. Dívám se nahoru na padající sníh a chvílemi si připadám, že letím někam nahoru. Sníh studí do obličeje a krátím si chvíli lapáním vloček s vyplazeným jazykem. Musím se smát, jsem jak malé děcko.

Jojo, předvánoční čas je tady v plném proudu. Ještě celý týden a očka těch nejmenších ratolestí se radostí rozzáří, že už se dočkaly. U nás i ty moje ... vánoce jsou pro mě ty nekrásnější svátky.

A jakpak se nám vede a co nového? Oproti loňským přípravám nic neobvyklého. Tak si říkám, že letos to bude jinačí, pohodovější a klidnější, ale blázinci se stejně nevyhnu. Lepší to už u nás asi nebude. No jo, ono taky sdílet domácnost se čtyřnohými spolubydlícími je někdy oříšek. Skoro denně něco vymastí.

Ale zbyl i čas na milá setkání, vánoční focení, posezení s přáteli, návštěvu vánoční kolonády v Karlových Varech a vánoční jízdu do Holomóca s naším babincem, kdy jsme si zase zaslzely smíchy ať už ve zkušební kabince s prádlem, nebo při zpáteční jízdě valašským expresem, kdy jsme pohádkou pobavily celý vagón. Jak je super si ten život okořenit pořádnou dávkou humoru a nebýt zapšklý jak spousta dnešních lidí kolem.

Já jsem prostě komediant po otci, jak prohlásil jeden tatínkův známý ... a potřeštěná babička k tomu. Tak jako na Mikuláše. Měli jsme naší Elí a já se rozhodla, že bude ze mě anděl ... aspoň na jeden den. Domluvila jsem se Zdeňkem scénář, a tak aby mě Elí neviděla jsem se nahastrošená vytratila z domu. Běžela jsem na okolo do sadu, že se objevím mezi stromy. S lucernou v jedné ruce s košíkem dobrot v druhé a s padající parukou do očí jsem se napíchla za doprovodu štěkající a vrčící Bezinky na táčky. ,, Tož si blbá nebo co ... co řveš" říkám ji, když na mě dorážela. Je to dobré, nepoznal mě ani pes, proběhlo mi hlavou a zároveň jsem doufala, že se s ní nebudu muset přetahovat o ten bílý hábit co jsem měla na sobě. Naštěstí mě poznala po čuchu a dala pokoj. Poskakují coby poletující anděl jsem doskákala přede dveře terasy. Zdeněk sedí u stolu láduje se jídlem a čučí na telku. Mávám lucernou a vysílám signály ať se podívá. Telepatie zaúčinkovala. Slyším ,, Elinko podívej venku je andílek". No tak trošku prostorově výrazný andílek, ale kde je předepsané jak má takový správný anděl vypadat. Elinka se nejprve schovává a dědeček ji pobízí k přednesu říkanky. Já pobíhám mávající lokty jakože se každou chvíli odlepím od země a vznesu. Tenkým hláskem povídám Eli ,, Protože jsi byla hodná, tady máš košík s dobrůtkami a já letím zase dál k dalším hodným dětem" a mizím mezi stromy. Elinka mi mává a volá,, Ahoj andílku". Obcházím barák v předsíni shodím kostým a vejdu do obýváku. Elinka mi hned vypráví, že tam byl andílek, a že svítil a donesl ji moc kokinek a pak odletěl. Ta dětská představivost je úžasná. Ani si nevšimla, že tam vlastně nejsem. Usmívám se, účel byl splněn.

Tak o víkendu vyženu poslední pavúky, pustím se do pečení těch nejlepších vanikových rohlíčků a v neděli zapálím poslední adventní svíčku.
                                         Tak užívejte adventního času v pohodě, klidu a s láskou.
                                                                               Vaše Majda.