Předjaří.

Ve snu slyším známý zvuk. Melodie zní čím dál tím víc intenzivněji a sen se rozplývá. No jo už vstávám ... vypínám mobil co úporně vyhrává. Líně se šourám do koupelny. To ranní umytí hlavy mě zaručeně probere. V předklonu ve vaně si mydlím hlavu a nalevo zpozoruju Marušku co si mě přimhouřenýma očima prohlíží, vypadá jakoby pořád naštvaně . ,, Copak by jsi ráda Mařenko"?  rozmlouvám s kočičkou. Během chvilky její jasný plán znám. Odráží se od země a zřejmě se špatným výpočtem, který nevyšel skočí na parapet nade mnou. V tu chvíli letí všechno z parapetu dolů včetně kočky. Květináč dopadá na mojí právě umytou hlavu hlavu, hlína letí na všechny strany, dekorace nebo to co z nich zbylo se válejí ve vaně. ,, Ty mrcho já tě snad přerazím " ječím. Jak se během chvilky z mé milé Marušky stává mrcha. ,, Co tu zase rekonstruuješ? " ozve se ve dveřích Zdenkův hlas. ,, Já se tady zblázním. " zoufám si. Zdenek ten se vesele baví, já už tolik ne. O ranní rozcvičku mám postarané, než tu spoušť zas a znova uklidím. Kdybych bývala tušila, že Marušku za pár dní už nebude.

Uběhlo už zase hodně vody v řece za tu dobu co jsem tady nebyla, a že mám toho tolik na srdci, ale ten čas nějak chyběl, nebo jsem já snad pomalejší, co já vím.
Teď přišla doba, kdy bude možná víc času nejen na psaní, ale hlavně k přemýšlení. Jak se nyní z obyčejných věcí stávají ty neobyčejně vzácné, ty na které jsme byli každodenně zvyklí a brali jsme je jako samozřejmost. Jak si člověk  uvědomí jak je krásná a důležitá svoboda, volnost. Během páru dní a týdnů se spousta věcí změnila a to díky viru - nemoci, která teď sužuje lidi na naši planetě. Já vždycky říkám, že všechno zlé je k něčemu dobré a co má stát se stane .... třeba to má spoustě lidem otevřít oči, aby se konečně začali dívat i kolem sebe a ne být jen zahleděni do sebe. Aby se vzpamatovali a začali pozitivně přemýšlet a konat. Ale to musí začít u sebe samých.

Ale přeci jen se té do nešťastné doby u nás cosi událo. Proběhla nejedna oslava, setkání s přáteli, nějaké to focení a potoulání se přírodou.

Ač mám neplánované volno, snažím se ho využít k nějakému tomu domácímu tvoření. Jak jsem ráda za to, že můžu ven a nadechnout se z plných plic u nás na samotě na Dančí stráni. Myslím právě na ty, kteří tu možnost nemají a já jim moc přeji, aby všechno brzo pominulo a přišly lepší časy ... svět se zahalil do roušek kvůli nemoci.

              Držte se všichni dobří lidičkové , mějte se moc hezky jak jen to půjde a pomáhejte si. Vaše Majda.