Květen lásky čas.

,,Všechno nejlepší k narozeninám" vlepí mi ještě ve spaní Zdenek hubana a za za malou chvíli mě z postele vytáhne vůně vajíček na domácím špeku. On mi stále tu dietu kazí. ,, Zapni počítač " zavelí po snídani ,, Vybereš si dárek, už mě ta tvoje ludra co ti věčně nejde štve". Je fakt, že mi poslední rok mobil nějak stávkuje a už si ani nepamatuju jak dlouho ho vlastně mám. ,, Vybírej honem ještě ti totiž koupím jeden dárek" špitně mi tajemně do ouška. Oči se mi rozzáří ,,  A co" ptám se zvědavě. ,, Sušák na prádlo"... jo aha, no ten taky vlastně potřebuju. Telefon pípá jednu esm za druhou. Kdopak všechno si na mě vzpomněl? Jdu to zjistit a poděkovat, uvelebím se do sedačky s mobilem v ruce. Tu Zdenek přede mnou pokleká na jedno koleno, podívá se na mě, pro něco se natáhne a ... a zvedá ovladač od televize z podlahy, co ho tam nezbedné kočky shodily. No tak zase nic.

,, Pojď budeme mít bojovou hru" vytahuje mě Zdenek ven. Že by zas utekli čuníci? Napadlo mě. To by jeden nevěřil, jak jsou ti divočáci mazaní. Minule si otevřeli branku u ohrady a šli se producírovat po oboře. ,, Utekl tchoř a hádej kde je, Bezina ho našla". Vyjdu ven a Bezina vražený čumák pod dřevěnou latrínou. Mrknu dírou a dolů na mě čučí naše tchořice. ,, Ale chuděrka, jak se jí to podařilo?" ptám se. ,, V kleci je díra, musím to zpravit, ale teď jí nějak musím dostat ven." No chválabohu, že na dřevěný hajzlík chodí Zdenek jen ve vyjímečných případech a ráno nebyla fronta u nás v koupelně. Dobře to dopadlo. Zdenek vzal pytlík od ořechů, nacpal do ní její hadru z pelíšku, spustil pytlík na provázku a tchořice si poslušně do něj vlezla. Ještě, že nepotkala v noci lišáka co tu obchází. To by nebyl příběh s dobrým koncem.

Konečně nám nebe poslalo i vytoužený déšť. Tak suché jaro snad ani nepamatuju. Jestli se příroda neumoudří a nezačne víc pršet, bude to mít katastrofální následky. Už teď, je u nás Bečva jako strouha. I tak se po těch páru dnech co prší všechno víc zazelenalo, tráva se vytáhla a na zahrádce to hraje všemi barvami.  A naše Elí se pořádně vyřádila v kalužích.

Jaro je prostě úžasné období. Rodí se nové životy a všude je slyšet probouzející se příroda. Ta nám otevírá svou náruč a přímo vybízí ke strávení svého času v ní, teď kde se život všude zpomalil. Jsem šťastná, že můžu žít na místě, kde se nám každý den dívá do oken.Tady je svět ještě v pořádku, tady žijeme a nic si nepřipouštíme. Ano žiju teď a tady a já vždycky říkám, že je na každém samém kam jeho kroky povedou, a kterým směrem a cestičkou se vydá. Já si ji vybrala, i když ne vždycky byla ta moje drobnými kamínky vysypaná, ale nakonec i ty balvany jsem překonala a byly k něčemu dobré. Poučila jsem se z nich. Nikdy bych nebyla, tam kde jsem dnes. Mějte se krásně a užívejte si májové dny.

                                                            Brzy na viděnou.