Prázdniny.

,, Léto moje léto" zní mi v uších písnička z filmu ,, Prázdniny pro psa". Prázdniny se přehouply už do druhé poloviny a mě přijde, že čas doslova sprintuje. Lípy už odkvetly. Večerem se linula jejich úžasná vůně a ve dne v jejích korunách hučely včely, které svými sosáčky nasávaly jejich nektar, aby mohly vyrobit zlatavý med. Na kopcích jeden den vzplály svatojánské ohně a svatojánští broučci nám svítili na cestu, když jsme se tmou vraceli domů. Za tu dobu se tolik toho u nás událo.
Přehnala se nám přes zahradu velká voda. Naštěstí škody nebyly velké a my spíš každou spadlou kapku oslavovali. S vodou je to rok od roku horší a horší. Letos to přeci jen příroda trošku dohání. Pršelo docela intenzivně. Tráva rostla jako divá, že jsme nestačili séct a i zvířata v oboře jí měli dostatek. Seno, i když nám do něj několikrát vydatně sprchlo už máme pod střechou stodoly. Jen ti komáři ti nám dávají zabrat. Mokřiny kolem rybníka co se po povodních vytvořily, vysychaly pomalu a byly přímo rájem a semeništěm pro komáry.

Letní čas přímo vybízí na setkání s přáteli, posezení u vínka, cestování po krásách naší vlasti, i když já to tu na samotě u lesa mám jak na nejhezčí dovolené.
Zase jsme si udělali víkend jak s klukama z DTP, tak s naším pařmenkovským babincem. Večer jsme zakončili vycházkou na Vystrkov k Tomášovi, kdy nám na cestu svítili svatojánci. Já takový romantik a Marky prý ,, To jakoby v tom křoví na nás číhali úchyláci s baterkama". S holkama je vždycky sranda, i když v noci ve stanu, kdy nás celou noc cicmali komáři a obtěžoval nás náš Tlustík, tak to zase nám moc do smíchu nebylo.

Teď, když mám nedobrovolnou dovolenou, tak se můžu víc věnovat i svému focení, kutání v hlíně, dekorování a věnovat se naší čtyřnohé drobotině.

Zrovna včera jsem byla štěstím bez sebe, protože naše zvířena se musela na mě určitě domluvit a vyzkoušet moje pevné nervy. Naše malá Bezi co by pomocnice Zdenka, asistovala při krmení a jelikož v noci notně pršelo a bláta v oboře bylo požehnaně, vběhla mi do domu hliněná zablácená koule. Než jsem se nadála vyběhla schody do ložnice a šup už byla v posteli. Aby toho nebylo málo, tak rozházela a vyválela se ve vypraném prádle. ,, Nééééé" zaúpěla jsem. Všechno bylo jak jetel, od podlahy, schodů, peřin a prádla. Zoufala jsem dole visela přes sedačku jak pomyvač. Zdenek přijel ,, Co je" jak mě uviděl pochopil ... no smál se jako blázen. ,, Pohlídej jí, jdu to uklidit ". Tak jsem vyšůrovala ložnici a věnovala se další práci. ,, Kde ta Bezi zase je",  blesklo mi hlavou. To snad ... pojalo mě podezdření  a letím do ložnice. No a co myslíte ... byla tam. Už jsem se nezmohla ani na slovo. Poblácené prádlo jsem přebírala na stole, co se ještě dalo a co znovu budu muset vyprat. Tu vchází náš Matýsek, láskyplně se o mě otírá, zvedne ocas a ... ,, To nemůžeš myslet vážně?" Mates prchá ven ... Zdenek slyší můj jekot a vchází do dveří. Vidí můj zoufalý obličej. Prádlo letí do špíny, tady není třeba jej přebírat. Doufala jsem, že do večera žádná katastrofa nebude. K večeru zasedám k monitoru zpracovat fotky a slyším ránu. Černá kočička se válí i s vysypaným květináčem ... už mi to bylo po dnešku vlastně jedno. Za oknem mě někdo sleduje, rozdělám prsty žaluzie a tam Žofka ... no jo... vy jste se beztak na mě všichni domluvili a úplně slyším ten váš zvířecí smích ... a já ... já se vlastně dneska směju taky. Bez přátel a zvířátek by byl totiž život nudný.

                                                         Krásné letní dny :-).