Pozitivní mysl - polovina cesty ke zdraví.

Auto zastaví a moje lehce znavené kroky zamíří první ke kotci. ,, Bezinko, Beruško" otvírám jej a naše čtyřnohé holky vyběhnou. ,, Ty jsi vyrostla Bezinko, neskákej" snažím se zkrotit  terperament našeho psího mimina. Ta mě div samou radostí nepovalí. Skáče jak pominutá. Za těch čtrnáct dní co jsem strávila v nemocnici neuvěřitelně vyrostla. Když jsme jí přivezli, tak si po těch svých plácačkách šlapala. Zánět mozku ... zní to až strašidelně, ale já pevně doufám, že tohle už je za mnou a už bude jenom líp. Nikdy bych si nebývala myslela, že se něco takového může stát i mně. Na tyhle věci není připravený snad nikdo. Přišlo to náhle a bylo to. Když si tam tak ležíte, v hlavě se vám přemítá spousta věcí. Ale já se dívala na svět optimisticky. Paní doktorka mi v nemocnici říkala,, Paní Daňková vy se pořád usmíváte" a já ,, Paní doktorko, pozitivní mysl, to je polovina cesty ke zdraví." A to je ono. A že i v nemocnici může být o srandu postaráno, o tom jsem přesvědčila nejen sebe, ale i své blízké a hodné sestřičky v nemocnici. Když mě tam přivezli, byly to zřejmě poslední parné letní dny, domů jsem se vracela do pomalu přicházejícího babího léta. To časem vystřídal pravý podzim jak má být s krásně do žluta vybarvenou barevnou škálou listí a ranních mlh, které se jak peřiny převalovaly v údolí. I ten už  končí a co nevidět jej vystřídá paní zima. Vždyť příští neděle bude už Adventní. Tak dlouho jsem nepsala, nemohla.  Bohužel můj zdravotní stav mi to nedovolil. Tak tady máte alespoň pár střípků ze vzpomínek těch podzimních momentů od nás.

                 Mějte se krásně, přeji Vám všem jen zdraví a brzy o povídání už předvánočním :-).