Ladovská zima.

 No konečně, po tolika letech jsem se dočkala. Mráz štípe do tváří a zalepuje dírky v nose. Pořádně už nějaký ten den chumelí, napadl sníh i v nížinách, a protože se teplota drží pod nulou ...  drží i sníh. Brodím se závějemi, jak ze starých pohlednic. Moje kamarádka Pavla by řekla ,,Venku zadíře."  Škoda jen, že takhle už několikaterý rok nebývá o Vánocích. Taková atmosféra jim opravdu chybí. Když zrovna nechumelí a  sluníčko vytáhne paprsky, jakoby bílá krajina byla diamanty posetá, tak se třpytí. Vzpomínám na chvilky v dětství, kdy jsme řádili venku a sjížděli kdejaký kopec na čímkoli. Domů jsme chodili zvalchovaní a mokří a vůbec nám to nevadilo. Jen co jsme trošku proschli, už jsme řádili na sněhu zas. Jo to byly časy. Vzpomínám na ně s láskou a úsměvem. Vánoce a Tři králové už jsou v nedohlednu. Přehoupl se i Valentýn. Přijde to jen mě, že ten čas tak letí? Negativní, jsem negativní. Jak pozitivní může být toto slovo v dnešní době. Byla jsem minulý týden jak po koťatoch a tak jsem raději neotálela a šla na testy. Zřejmě se ještě pořád ozývají moje následky po nepříjemné nemoci co si na mě loni zasedla, takže covid to nebyl. Častěji, teď více než dřív si uvědomuji, jak se život skládá z drobných maličkostí a okamžiků, které vám navodí pocit radosti a štěstí, jindy tak opomíjených. No pár dní zpátky jsem měla taky zajímavý den. V zápalu fotografování jsem u nás propadla ledem v rybníku a pohotově zachránila foťák, držící ho nad vodou. No tímto mám otužování, které je teď tak v módě za zahájené a doufám, že i ukončené. Ale zvládla jsem to zase jak jinak než se smíchem. Mějte se krásně, užívejte dny ve zdraví a hlavně s pozitivní myslí.