Než jaro zaťuká.

Tak pořekadlo březen za kamna vlezem zase dneska ukázalo, že platí. Za oknem poletují sněhové vločky. Než se ráno vyhoupne slunko nad obzor i mrazík ukazuje, že se zimě ještě odcházet nechce. A to už sluníčko minulý týden ukázalo svoji sílu. Nejeden den jsem si sedla s poledním kafíčkem ven a nabírala vitamín D, tak pěkně hřálo. K tomu mi hrál orchestr ptáčků co se schovává ve zpívajícím keři. To nenápadné ostružničí kousek od domu přerostlo v obrovitý keř. Už jsem jej kolikrát chtěla upravit, ale Zdenek mě v pravý čas zarazil. Keř se totiž stal domovem a útočištěm pro malou zpívající drobotinu před dravci. A že se jich tam schovává za doprovodu zpěvu. Právem si tak vysloužil název ,, Zpívající". Než přijde to opravdové jaro v plném proudu, tak si ještě chvilku počkáme. Myslím, že nejeden den ještě přírodu i nás zaskočí mrazíky či sníh. Pamatuji si, že kterýsi rok zpátky napadala hromada sněhu i o Velikonocích v dubnu. Včera jsem obcházela zahrádky kolem domu a první zelené lístky se tlačí ven. Už se těším až uvidím tu jarní barevnou přehlídku tulipánů a hyacintů a Hájek za domem pokryje bílý koberec sasanek. Letos jsem nakoupila a dostala plno cibulek nových květin, tak mám i nové plány na zvelebení okrasných zahrádek. Tak si užívejte každý den a radujte se i z nenápadných maličkostí. Příště se mrknem na nějakou kosmetiku. Ta tu ještě nebyla a jak jinak než na moji a přírodní.