Jaro je tu.

Přes noc napadl sníh a to bylo včera nejen velikonoční pondělí, ale i astronomické jaro už nějaký ten den zpátky oficiálně zahájilo svou vládu. No je taky aprílový duben, tak co bychom chtěli. Minulý týden to zase vypadalo spíš na léto, teploty se vyhouply k pětadvaceti a já na zahrádce sadila rybízy a okrasné mísy s kytkama. Byla jsem jak spařený čuník a v noci jsem myslela, že vyskočím z kůže, jak mi třeštila hlava. Trošku jsem to na tom slunku přehnala. Venku to už po ránu voní jarem a všechno kolem ožívá. Kosice si nosí v zobáčku kdejaké stéblo na stavbu hnízda, včelky bzučí a nalétávají na první rozvinuté květy co vykoukly ze zelenající se trávy. Kačky na rybníku se nahání a z rybníku se ozývá známé kuňkání žabáků při svých námluvách. Hájky, ty barevně pokryl koberec bílých rozkvetlých sasanek, fialových dymnivek, plícníků a žlutých křivatců a petrklíčů. Ovšem až do dnešního rána. Ráno nás překvapila tahle sněhobílá nadílka. Myslím, že už jsme si toho sněhu letos užili dost a něco by si příroda mohla nechat na Vánoce. Stejně dlouho nevydrží, sluníčko se do něj opře a bude po něj. Velikonoce u nás proběhly ve znamení návštěv, kdy jsem konečně po několika měsících viděla některé členy naší velké famílie. Upřímně od dětství jsme doma nepřikládali Velikonocím takový význam jako Vánocům a tak to utkvělo i po celé roky ve mně.  Takže velikonoční úklid jsem oproti vánočním pojala v naprostém klidu, žádné divočení, jen umyla okna, aby bylo přes ně vidět, vymetla pavouky, ať si hledají přístřešek někde jinde a spíš se soustředila na jarní výzdobu, kdy to tady musí být cítit jarem, aby jsme už té zimní náladě dali košem. Na té jsem si přeci jen nechala zaležet. Na velký nákup jsme jeli jen jednou a stačilo, protože to v obchodech praskalo ve švech a vypadalo, že přišel zřejmě konec světa. Taky už jsem si v jedné chvíli počínala jako blázen, kdy jsem při placení paní pokladní řekla, že budu platit strouhankou. Znáte ten pocit, kdy vám ta či ona situace přijde náramně k smíchu a vy vybouchnete, ačkoliv se snažíte své emoce potlačit a čím víc se snažíte tím víc to nejde a nejde. No a já se řechtala na celé kolo při vážných pohledech všech zúčastněných ve frontě, kdy na mě podivně zírali a mysleli si bůhvíco. Paní pokladní mrkla na mě z poza brýlí se slovy,, No máme toho hodně na co musíme myslet že". A tímto jsem ukončila velikonoční nákupy s tím, že pokud se na něco  zapomnělo, tak se bude improvizovat a myslím, že my by jsme klidně přežili s tím co máme i další týden. Poprvé jsem upekla i bagety, i když ve finále jsem z trouby vytahovala veky, ale byly domácí a poctivé a hlavně chuťově báječné.  Jinak jaký byl u nás velikonoční jídelníček a co nesmí chybět na našem stole? Medvědí máslo, protože medvědí česnek už se nám krásně rozrostl, výtečná šťavnatá masová sekaná se šlehačkou, beránek ze skvělého vláčného těsta, a jarní pomazánky... ta z ředkviček, vajíček a bylinek je nej. A aby těch prasárniček nebylo málo Zdeněk nasmažil šťavnaté naložené řízečky a já udělala tatínkův boží bramborový salát. Ještě jsem chtěla otřepat starý recept na nugátové řezy a z mé ručně retro psané kuchařky, ale nechtěla jsem strávit tyhle dny jednou rukou na šporáku a druhou ve dřezu. Na to bude příležitostí až až. Tak užívejte jarního počasíčka, i když to venku tak dneska nevypadá, ale to přijde a bude nám ještě horko.