Léto budiž pochváleno.

Zdá se to být jako věčnost, co na kopcích zaplály Svatojánské ohně. Mám ráda tyhle magické tradice a zvyky. A že jich je ... Keltský telegraf, Slunovrat, Svatojakubská noc a další a další. Svatojánští broučci nocí svítili svými lucerničkami opozdilcům na cestu, aby nezabloudili. Jak krásné a tajemně vypadající jsou světélka vznášející se soumrakem v lesích a hájích. Věděli jste, že jen samečci broučci létají? Samičky ty na ně čekají v trávě. Když jsem byla malá, říkali jsme jím svítící chrobaňky. Vlaštovky na půdě už vyvedly své potomstvo a okénkem ve štítu je učily létat ven. Své námluvy prováděly na mé odrazce na focení ve chvíli, když jsem šla na půdu pro sklenice. Jak jsem otevřela, tak jsem i zavřela. Přeci je nebudu rušit v milostném objetí. Naše neposlušná Tchořice si taky udělala výlet za milostným dobrodružstvím. Zpátky se vracela, jako nezdárná dcera s outěžkem. No to bylo nadělení. Osm malých tchoříků pískalo ve starém peřináči. Ovšem jako máma byla vzorná. Tohle překrásné zvířátko je opravdová šelma a umí nadělat i pořádnou paseku. Mám s ní vlastní zkušenost a to docela čerstvou. Odrostlí smraďošci už poputovali do nových domovů a já jen doufám, že příště už se žádný výlet konat nebude. Stejně je to úžasné, jak si jí ten tchoř našel. Tchořů v přírodě značně ubylo a je vzácnost jej spatřit. No jo láska hory přenáší. Nebe v létě bývá jako by jej blankytnou modří z kyblíku malíře vylil. Někdy je zase plné načechraných bílých obláčků ovečky připomínající, lehce se vznášející po obloze. Často je vystřídá indigové nebe a s přívalem dusna se přiženou pořádné hromy a blesky. To se čerti žení, často jsme slýchávali od našich babiček. Vzduch se po bouřce krásně pročistí a provoní se zem. Tak jsem si jedno brzy ráno vyběhla ven, bosé nohy zvlažit ranní rosou. Hlavou mi proběhlo,,  Jako víla či čarodějka", ovšem jen do chvíle, než jsem otevřela dveře a vzápětí jsem ušklhla na zdechlé myši, kterou nám naše oddané kočičky přinesli jako dárek. Běžíc do té orosené trávy omýt svou nohu od zdechliny, šlápla jsem vzápětí do psího hovna a bylo po romantice. Jojo, na zážitky u nás, na ty nezapomenu nikdy. Naše Luci vykročila do další životní etapy jako třicítka. Párty na zahradě byla skvělá, hlavně pro naše děti. Ty vymýšlely samé vylomeniny. Několikrát jsme jej museli převlékat do suchých hader, protože se neustále čápaly ve škopku a venku zrovna v té chvíli rekordní teploty nepadaly. Došly zásoby suchých sezónních oděvů a Danečka jsme musela nasoukat do oteplovaček tak o tři čísla větší, které jsme po někom podělili. Pořád se nám válel po zemi, protože si neustále šlapal po nohavicích. V jedné chvíli přiběhne Zdeněk a říká,, Pojďte se na něco podívat". Děcka zase stojí u škopku s dešťovou vodou. Daneček se tam točí dokola jak čert v kukuřici, gatě stáhlé ke kotníkům a Elí jej namočeným smetákem na zametáni dvorku, mydlí zepředu, zezadu. Pak si vítězoslavně pleskne jednou rukou o druhou, dá si ruce v bok, kývne hlavou a říká,, Tak a máme hotovo, čisto". No vidím, že zábavy našich dětí jsou víc jak kreativní. 

Jojo léto ... čas na spoustu dobrodružných výprav i lenošení. Na spousty dobrého jídla v kouři ovoňaném i  to připravené do spižíren na zimu. Na objevování, relax i zamýšlení. Na milá setkání, veselé příběhy ze života, ale i na ty momenty, na které nejsme připraveni nikdy. Jsou to ty smutné, která vám zanechají bolest v srdci. Ale na té druhé straně mince, zůstanou krásné vzpomínky, na které nikdy nezapomeneme a ty budou žít navždy.  Děkuji Františku, že jsem tě mohla díky Zdenkovi poznat. Děkuji za ty chvíle, které jsem mohla strávit s tebou. Posílám ti nahoru velkou štípanou. Jednou se všichni potkáme znovu a budeš nám zase vyprávět své veselé příběhy a vtipy, kterými jsi nás bavil ...