Už jen prázdninové vzpomínky.

 Sluníčko hřeje, ale jinak než kdykoli jindy. Je takové zubaté, štiplavé. Horkým letním dnům odzvonilo a vládu převzal podzim v plné parádě. Den po dni se zkracuje, barvy zeleně chytají zlatovou barvu a vítr, který fouká víc než kdy jindy, tančí s opadanými listy. Fialové ocúny jako poslové podzimu vyrašily ve zvadlé trávě a jejich krásné zvonkovité květy už dozdobily louky kolem nás. V lese jsme posbírali poslední houby a uložili do zásoby na zimu. Taková dobrá zimní bramboračka se bez nich neobejde. Však mi pomáhala i naše Elí. Očima bystrýma jak ostříž, našla pod kdejakou větvičkou v hrabance klobouček, ne zrovna jedlé gembičky či plzaňky, jak se u nás nejedlým houbám říkalo. Ty jsme nechávaly zvířatům v lese. Už jí je učím poznávat, jako mě učil tatínek. Pusa jí mlela ostošest a chrlila jednu otázku za druhou. ,, Babi a ten strom je živý? ". ,,No ano Elinko, je živý, "odpovídám a Elí se ptá dál. ,, A babi a strom má krev? Ano má, ale jinou, říká se jí míza. Aha a babi, má strom srdíčko? No to nemá, je jinak živý než třeba člověk nebo zvířátko. A babi strom nemá ruce a nohy žejo? No ruce má jako větve, nohy jako kořeny a kmen jako tělo"... odpovídám. Elinka se zamyslí, pak si stoupne pod strom, podívá se nahoru do koruny, kde listí ševelí a říká ,, Ten strom je tak velký, že roste až do oblak. ,, Obejmi ho a přitiskni na něj ucho, on ti něco poví," říkám jí. Elí přitiskne ucho ke kmeni a zavře oči. Ptám se,, Tak co, řekl ti něco?" Ano babi, řekl mi, že mě má rád". Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem byla s taťkou na hřibech. To už tenkrát špatně chodil, ale na hřiby spolu, na ty jsme jít museli. Les, hřibaření a ryby, to byla jeho vášeň.  S plnými košíky jsme se ubírali z lesa ven, když tu se před námi objevila škarpa. Není zbytí musíme jí přeskočit. Já jsem přeskočila jak srnka, ale taťka ten se svýma bolavýma nohama natáhl jak široký tak dlouhý. Všechny hřiby z košíku se mu rozkutálely na všechny strany. ,, Proboha tatínku není ti nic? " Zvedala jsem ho starostlivě na nohy. ,, Na mňa se vyser, hřiby sbíraj !" zavelel. To bylo taky naše poslední výprava do lesa. Za tři měsíce nám tatínek odešel, tam odkud není návratu. Já pořád říkám, že ty nejhezčí příběhy ať už veselé či smutné, jsou ty, které napsal život sám. No a jakéže mám vzpomínky z prázdnin? No byly akční až moc. Vypravili jsme se zas a znovu do Karlových Varů a navštívila tam tajemné,, Skoky". Oslavili jsme nejedny narozeniny s přáteli a s rodinou a poveselili se na svatbě. Prošla jsem nejeden kopeček, nejedno městečko. Pro děti jsme připravili príma indiánský den plný soutěží a her. Mám toho tolik co bych chtěla s vámi sdílet, ale toho času je nějak málo, nebo já už nejsem zřejmě tak hbitá jako dřív. Taky máte takový podobný pocit, že jste toho dřív stihli víc, nebo jen já si připadám jak zpomalený film. Tak alespoň prostřednictvím mých fotografií můžete sdílet moje zážitky se mnou. Mějte se moc krásně a brzy, opravdu brzy slibuji na viděnou.