Velikonoce.

Ráno jsem měla úžasný budíček. Zrovna se mi v hlavě odehrával filmový příběh ve snovém podání, když mě Zdeněk přišel zmydlit mokrou ořezanou vrbou. A jak mě mydlí, tak mě mydlí se slovy,, Ať jsi pořádně zdravá." ,, Tož si blázen, vždyť já ještě spím." No co naplat, už budu asi muset stávat. Velikonoční pondělí je tady a já si užila ten krásný prodloužený víkend doma, v kruhu přátel a rodiny. O Velikonočním volnu jsem se i trošku rozpekla. Upekla jsem tradičního beránka, velikonoční dort, domácí pečivo a křupavé pirožky s lesním rozvarem. S některým z receptů se s vámi podělím v příštím povídání. Výzdobu jsem volila jak jinak než přírodní. Všechno co k výzdobě a výrobě potřebuji, mi roste za oknem. Březové a modřínové větvičky, mech a cibuloviny, to byl můj materiál ke tvoření. Vzpomínám na Velikonoce, když jsem byla malá. Jako dítko z paneláku jsme je nijak obzvlášť neslavili. Starší sestru chodili nápadníci vždycky pořádně sešlehat a ta nakonec skončila s řevem ve vaně politá vodou. Po sídlišti se motaly houfy šmigrustníků, kteří za hlasitého vyřvávání chodily dům od domu a tloukly na dveře, kdože jim ještě otevře. Spousta děvčat se totiž raději dívala kukátkem a předstírala, že není doma. My jsme to s mým dvojčátkem Blaženkou v dobách dospívání dělaly taky. Takže to jsou mé zrovna neslavné vzpomínky na Velikonoce v dětství. Na vesnici mi přijde ta velikonoční atmosféra jiná. Lidé dodržují tradice a zvyky a to se mi na Velikonocích líbí. Tento blog je kraťoučký, už se totiž chystám do pelechu. Brzy ráno se musím psychicky naladit na pracovní vlnu. Tak mějte krásné jarní dny a brzy zase u nějakého příběhu, mám jich v hlavě spousty.