Květen lásky čas.

Jaký je teď můj každodenní budíček? No úžasný. Budí mě zvuky přírody. Tohle umí jen bydlení na samotě. Ranní koncertní árie ptáků, denní bzučení včel v rozkvetlých korunách stromů a večerem se rozléhající kuňkání žab v rybníku. Žádný rušivý městský zvuk, jen klid a ticho doprovázené přírodou. Jak tohle miluji. Jaro je tady se vším všudy a je pro mě jeden velký zázrak. Všechno kvete, voní a rodí se nové životy. Jak ty v zeleni, tak ty ve fauně. I Zdenek má svůj oblíbený jarní slogan, při kterém obracím oči v sloup. ,, Všecko sa nalévá a pučí a enom mě nikdo nepučí, abych sa nalel." On je tak trošku jiný romantik. Na půdu už přilétly vlaštovičky a asi se jim u nás moc líbí, protože to rozšvitořily mezi sebou a už máme o hnízdečko navíc. Traduje se, kde bydlí vlaštovky, tam bydlí štěstí. Konipásek co se natřásal před okenním sklem už taky našel svoji vytouženou polovičku a uhnízdily se jako každý rok pod střechou stodoly. V oboře se to hemží skotačícími jehňátky muflonů. Je to legrační pozorovat je jak vyvádí a jak je jejich maminky musí jít pokárat. I v tom zvířecím světě to chodí jak v tom lidském. Moje babičkovská zahrádka se každým rokem rozrůstá o další novou zasazenou květenu. Ta už krásně kvete a je to samý barevný koberec. Ze starých stolů, které se loni obměňovaly na terase Zdeněk udělal konečně můj vytoužený vyvýšený záhon. Konečně už se nebudu hrbit a i to nebavící trhání plevele půjde jedna radost.  Přišlo i pár teplých nocí a o víkendu i prvně zabouřilo. Užívejte si jaro a jeho krásné dny.