Svatojánská noc.

Kdo by neznal Svatojánskou noc. Magický to den Slunovratu opředený kouzly a zázraky. Traduje se, že právě tuto noc má sběr devatero bylinek největší léčivou sílu, otevírají se skály, aby vydaly své poklady, děvčata vijí věnečky, které pak hází do vody, aby doplavaly pro jejich vyvolené a na kopcích se zapalují ohně. Miluji tyhle ty rituály a zvyky kouzly opředené, a proto i já se vydala na sběr bylinek. Ne ovšem v noci, ale pěkně po práci s košíkem vyrazila na svá oblíbená místa. V lesíku Hájky slyším šustění v houští a na malou mítinku vyhopkal zvědavý zajíc. Zastříhal dlouhýma ušima a následoval pohled z očí do očí. Pak si zase zahopkal zpátky do křoví. Cestou mě dohnala i naše Bezi, kterou teď nerada vidím v lese a nechci jí brávat sebou, ale hezky poslušně ťapkala vedle mě. Třezalka, kontryhel, sléz, dobromysl, máta, šalvěj, popenec, vrbina...to je jen část bylinek, kterou jsem nasbírala. Právě v tento den je nejvíce ceněná a sbíraná třezalka, z které se vyrábí Janův olej. Ten se používá na rány, pohmožděniny, popáleniny, výrony.  No a aby byl tento pro mě vyjímečný den kompletní, k večeru jsem se s kamarádkou Hankou vydala na tu naši valašskou a posvátnou horu Radhošť, kde vzplála první vatra, aby dala signál k zapálení ostatním ohňům na okolních kopcích. Ve Valašské Bystřici to byl kopec Polomec, Bůřov a Kyčera, na malé Bystřici pak vzplál oheň na Santově, na velké Lhotě U Malíků, na Hutisku pak v Zákopčí u Jurků a Poskla u Slováků, ve Vidči Zuberský kopec, ve Stříteži na Vrchovine, na Juřince u Hrušky a v Kladerubech U kapličky na Hořansku. To je seznam kopců, na kterých plály ohně, tak kterýpak si příští rok vyberete vy ve svém okolí? Na Radhošti byl krásný západ slunce. Stojí určitě za to i na něj vyjet kterýkoliv jiný den a podívat se na tu nádheru. Jak jsem říkala Hance,, To je jako když slunce zapadá do moře, do naše valašského moře." Potkala jsem tam spoustu přátel. které jsem neviděla i řadu let a bylo to pro mě emotivní setkání. V kapličce pak byl koncert, kde zpíval sbor a hrála i cimbálovka Soláň. Folklór ten neodmyslitelně patří k našemu rodnému Valašsku. Jeden kroj jsem i já jednu dobu měla ve skříni, když jsem tančila a zpívala v souboru Bača. Byla to moc hezká doba i vzpomínky. Po tmě jsme pak s Hankou ťapkaly na Pustevny, ani jsme světlo nepotřebovaly. takových bludiček se světýlky bylo kolem nás spousta co nám posvítili na cestu. Bylo to pro mě moc hezké zakončení dne, tak třeba se příští rok někde potkáme. Mějte krásné letní dny.