Hurá prázdniny.

Tak a mám po oslavách. Tímto prohlašuju, že jsem své kulatiny oslavila řádně jak se sluší a patří a vykročila do další životní éry. Na otázku jaký je život po padesátce odpovídám, stejný jako před ní. Žádný rozdíl v posledních třiceti letech jsem nezaznamenala. Prdlá jsem pořád stejně. Oslavy probíhaly na etapy a doufám, že všichni byli spokojení a bavili se stejně dobře jako já. No ale, že těch kulatých oslav letos bylo. Začátek prázdnin jsem zahájila dvoudenním putováním s Danuškou, po krásných Bílých Karpatech.  Byla jsem tam už pětkrát a určitě ne naposled. Těch není nikdy dost. Tam je nespočetně krásných míst k vidění, které na vás dýchnou časem zapomenutým. Tam se čas zastavil. Louky plné rozmanitých květin s houfy poletujících motýlů, zalesněné stráně, kopce a hory se skalnatými vršky, pralesy s padlými kmeny obrostlými mechem, které dokazují, jak dlouho tady lidská ruka nezasáhla. A jaký je tam klid. Po těchto stezkách až tak davy lidí nechodí a takto to mám ráda. Ale o těchto toulkách v těchto končinách až v příštím povídání. A že bude o čem vyprávět. S Raduš jsme minulý víkend zakempovali ve Strážnici na Kryštofech, abych nebyla takový kulturní barbar a byl to skvělý zážitek.

Odešel mi Tlustík. Můj neobyčejný kocourek se odebral za ostatními zvířátky za duhový most. Díval se na mě těma svýma daleko od sebe vzdálenýma zelenýma očima jako by mi rozuměl každé slovo. Promlouvala jsem k němu ,,Ty jsi tak zvláštní , jako by jsi ani kocour nebyl. Ty jsi určitě nějaká zakletá duše." Naše Elí mi šeptala ,, Babi to není kocour" a já ,, A co je to teda" a Elí mi dál šeptá ,, On je mimozemšťan ". Musela jsem se smát, tohle by mě fakt nenapadlo. Jedna kočička odejde, druhá přijde, tak to u nás chodí. Přišla ... no přišla, přibelhala se o dvou tlapkách Rozinka. Takové jméno u nás dostala. Rozina sebranec, jak výstižné. Musela si chudina toho hodně vystát. Než jsme získali její důvěru, chvilku to trvalo, ale podařilo se. Od té chvíle se od nás a z domu ani nehne. Rozinka má veliký apetit a tak nám tloustla a tloustla, až nám v ložnici nechala čtyři malé chlupaté uzlíčky. Je to vzorná máma, sleduje je po očku, aby se jim při jejich řádění nic nestalo a učí je všemu, co taková pořádná kočka má umět. Je to někdy sranda co ti raubíři vymýšlí. Rozinka už koťátka mít nebude a tak si tu drobotinu užívám.

Máme před sebou celý srpnový měsíc a kus července k tomu na další zážitky a dobrodružství. Já už se těším na ty další až vyrazím s foťákem v ruce. Mějte se krásně a užívejte, ať už v lese, na horách, u moře nebo třeba u táboráku s kytarou.