Po Vánocích.

Už je chvíle po Vánocích a já nestihla napsat ani řádku. Dneska to musím napravit. Za mých dětských let jsme mívali doma stromeček až do Hromnic, no a Hromnice jsou vlastně dnes, takže to stihám, ovšem s odřenýma ušima, jak to bývá u mě zvykem. Upřímně letos, či vlastně už loni ty Vánoce byly nějaké jiné, nechce se mi psát divné. Nějak jsem se nemohla naladit či namotivovat. Možná tomu přispívá i situace, která tu nějaký ten rok vládne a ovlivňuje i náladu lidí kolem. Dneska jsem si volala s mojí Verunkou a tak nějak jsme se rozpovídaly k tématu Vánoc. Mluvila jsem o svých vzpomínkách na retro Vánoce, kdy nebylo toho tolik jak v dnešní době, kdy jsou obchody plné k prasknutí vánočními dárky, dekoracemi a jinými věcmi, ale i přesto ta vánoční nálada byla krásná a něčím vyjímečná. O to víc si lidé vážili věcí. Přijde mi, že každý někam spěchá a za něčím se honí, že má potřebu všechno stihnou i to co se stihnout už nedá. Já vím, je jiná doba, jiné století a to přináší sebou zase něco nového. Nechci se pořád vracet do minulosti, jenom prostě ráda vzpomínám. Výlohy byly skromně vyzdobené baňkami, ale mělo to svoje kouzlo. Dřív se o ně staraly vyškolené aranžérky. Tenhle předmět jsem měla ve škole i já a měla jej ráda. Když jsem našla pod vánočním stromečkem tři dárky, tak jsem byla nejšťastnější děcko na světě a to jsme byli čtyři sourozenci. Někdy si říkám, jak to ti naši rodičové vlastně dřív dělali, že všechno tak zvládali. Z vánočního balícího papíru jsem rozbalovala objemnou krabici s malou blonďatou panenkou s našpulenými rtíky, šatičkami a dalším nezbytným vybavením co musí každá panenka mít. Byl to tak silný okamžik, který si pamatuji, jako by to bylo včera. Stromeček, co rodiče strojili přes noc i v době, když jsme věděli, že jej Ježíšek nenosí, zářil v obýváku v záplavě barevných svíček, stříbrných lamet, pestrobarevných ozdob a rozličných figurek. Mohli jsme na něj oči nechat. Samozřejmě na něm nesměla chybět čokoládová kolekce s figurkami a střechýly v hedvábném papíře. Ty jsem pak na tajňačku chodila tajně loupit a když se stromeček odstrojoval, zbyly na něm většinou prázdné duté obaly. Verunka mi říká, ,, Mami, taky jsme si říkala , že bych dokoupila nějaké figurky a udělala takový barevný stromeček. " Říkám jí,, Verunko, nic nekupuj, mám dvě velikánské krabice plné retro ozdob po Zdeňkové babičce i ty co jsem dostala od lidí, kterých se jich chtěli zbavit." Ruku na srdce, který se bude dětem víc líbit. Stromeček sladěný podle posledního trendu, nebo ten plný barevných ozdob v záplavě stříbrných lamet. Já s odstupem času a měnící se věkem, jsem taky přešla ke svému stylu, kdy stromeček ladím do venkovského, ale dejte vybrat dítěti ten můj a nebo ten nejbarevnější na světě, který myslíte, že by si vybralo. Právě teď se dívám těma dětskýma očima a můj favorit je jasný. A teď zpátky k těm našim, už loňským Vánocům. V čem byly nové a jiné? Asi v ničem podstatném. Na Štědrý den přišlo zase pár sousedů na plk s něčím dobrým k zakousnutí a dávali tradičně se Zdeňkem zvířátkům v lesíku za humny do krmelce, aby neměla hladová bříška. Dostala jsem nechtěný živý dárek v podobě nové kočičky, kterou k nám zase někdo pohodil. V jedné chvíli přišel Zdeněk a říká,, Pojď se na něco podívat do stodoly, máš tam dárek. " A já se děsila, co nám tak ve zvířecí fauně ještě chybí. V jedné chvíli mi hlavou proběhl i mýval a ona to byla stará kočička se zdrchlaným ouškem. Naše Šárka jí dala jméno ,, Růženka." Ta je tak vděčná za každé pohlazení. Tak už máme v domě čtrnáct kočiček. Úplně vás všechny vidím, jak máte oči navrch hlavy. No nemyslete si, někdy se o mě pokouší infarktové stavy, ale srdce mi to prostě  nedá. Měla jsem obavu co stromek, jestli přežije jejich útok a uf, skoro zůstal bez povšimnutí. Jen na Boží hod Murka napadl nápad, kdy se odrazil od okenního parapetu a prolétivši skrz stromek, přibral sebou pět skleněných baněk. Na bolístku jsem si objednala třicet nových a už je mám hezky nachystané v krabici mezi ostatními na ty letošní. Letos budou jiné, ale ne divné, budou totiž krásné. Už si je nachystám s předstihem. Stromeček budu chystat už o adventní neděli, protože mi dává větší smysl mít jej v předvánočním čase, než jej mít po Vánocích do Hromnic, kdy už pro mě Vánoce po Novém roku končí. Nachystám si už teď putovní krabičky na dárky. Že nevíte co to je?  To vám prozradím příště. No a na Štědrý den přijdou moje holky se zeťákama a mými vnoučátky. Budeme všichni pohromadě a to bude pro mě ten nejkrásnější dárek. Už nebudeme sami se Zdeňkem a nebudu všechno zdobit a chystat jen pro nás dva. Už budou mít vánoce po mě smysl. Nachystáme společně večeři až zasvítí první hvězdička na nebi, tak jak se to tradovalo u nás doma, půjdeme dát společně do krmelce, budeme se dívat na pohádky a pokud bude sníh budeme se koulovat a stavět sněhuláka.

                                Mějte se krásně v tom Novém roce a přeji jen samé šťastné dny.