Když se jaro probudí.

Minulý týden padal sníh z okvětných lístku odkvétajících ovocných stromů, dneska a včera ten opravdový. Pařáky minulých dní spíš připomínající letní dny a pořádný vítr co tu přinesl písek až ze Sahary, vystřídalo krupobití a sněhové přeháňky. Někde nasněžilo tak, že hlásí kalamitní stav. Duben se nenechal zahanbit. Aprílové počasí jak vyšité. Ty poslední teplé dny uspíšily jarní čas minimálně o tři týdny, tak snad návrat těch zmrzlých dní nenadělá v zahradách paseku. 

Jdeme se nějaký ten týden zpátky projít s našim Danečkem a podívat se na sněženky. Mají v úplně zadním cípu zahrady svoje místečko. Prý rostou tam, kde mají klid. ,, Babi podívej, tady je pírko" oznamuje mi Dany. V trávě leží šedé pírko, zřejmě od holuba co jej ztratil. ,, To asi ztratil nějaký Anděl z křídla" fantazíruju a usmívám se. Došli jsme k té záplavě sněhobílých kvítků a já říkám ,,To je nádhera".,, Babi, to tu určitě zasadil ten Anděl, když jsou tak krásné", říká mi ten náš rozumbrada. Až mě dojal. Sněženky rychle odkvetly a jaro se nějak rychle přehouplo v letní dny i noci. V půlce dubna odkvetly švestky i třešně a přijde mi, že se příroda nějak pobláznila. Neustále překvapuje. 

Velikonoce a svátky jara jste oslavili společně se Zdeňkovými narozeninami. Musím se smát nad našim kuchařským uměním. Buď jsem vyšla ze cviku, nebo bych měla přestat experimentovat. Na rodinný sváteční oběd jsem vymyslela krémovou polévku z medvědího česneku, bramborovou kaši a naložené řízky. Když je nás moc, tak něco aby jsme to se Zdeňkem všechno časově zvládli. Ještě jsem večer upekla mufiny z chlebového těsta. Mufinky vypadali sice efektivně na pohled, ovšem ta konzistence byla příšerná a ještě jsem k tomu koupila špatné papírové košíčky.  Uvařená polévka se mi zdála nějaká vodnatá bez chuti a zápachu a naši rodinu už jsem slyšela za dveřmi.  Fukla jsem do ní tedy pytlík zmrazeného hrášku s omluvou, ať ještě chvilku mají strpení, že dodělávám polívku. Mezitím všichni zápasili s loupáním mufínu z košíčku a tím jsem získala čas. Zdeněk dosmažoval u nás už tradiční přičmoudlé řízky se slovy,, Víš, že smažit řízky neumím", ale stejně je vždycky bude smažit on. Tuhého mufina jsem nabídla do zbrusu nového hráškového krému, ať si ho tam jakoby všichni nadrobí a taťka ho po pár chvílích snažení zbavit jej toho papíru, nadrobil i s košíkem a bylo to. Ještě, že alespoň ten dezert byl dobrý. Klasické Tiramisu ze skládaných cukrářských piškotů a lahodný žloutkový krém s mascarpone to zachránil. No nic  Masterchefka ze mě nebude, ale i mistr tesař se někdy utne. 

Tak se mějte krásně a užívejte krásně svěží zelené přírody. Teď je v tomto období rozpuku překrásná a hýří tolikero odstínů barev.  S ,,Masným krámkem Forever" mojí Luci a Elí jsme se zúčastnili celorepublikové akce ,Ukliďme Česko" a ulehčili jí alespoň trochu od bordelu, který za sebou nechávají bezohlední lidé. Bohužel těm co na ní záleží, ti ten nepořádek do ní nenosí.

Tak brzy na viděnou :-).