Vánoce s vůní lesa.

Na Štědrý den padaly trakaře. To se tak u nás říkávalo, když začalo chumelit a padaly takové ty velké bílé chomáčky poslepované z desítek drobných vloček. Vzduchem ve větru tančily a chvílemi tak hustě sněžilo, že jsem si v skrytu duše přála, aby napadlo aspoň pár čísel. Byl to, ale takový ten mokrý sníh, co se dlouho neudrží a roztaje, když je teplota nad nulou. Přeci jen na horách nebydlíme, tam mají větší naději na bílé Vánoce. A víte vůbec, jak taková sněhová vločka vypadá detailně pod mikroskopem? Je to takový malý ledový zázrak a jen stěží najdete dvě stejné. Je to zase jedna z úžasných věcí co dokáže příroda vytvořit. Předvánoční čas jsem si užila v duchu tvořivém, protože bylo více volného času, než kterýkoliv jiný rok. I tentokrát jsem použila na výzdobu přírodní materiály jako větvičky jehličnanů z prořezávek v lese, modřínové větvičky z popadaných větví, cypřiš a skalník ze zahrady, šišky sbírané během celoročních procházek a jiné přírodniny co mi cestou cvrnkly do nosu. To jsou krásné materiály na tvoření a výzdobu a zadarmo. S vnuky jsme jeden víkend tvořili malé muchomůrkové zápichy z tvrdnoucí hmoty. Kloboučky jsme posléze nabarvili akrylovými barvami, zafixovali je lepidlem Herkules a nožku z klacíku jsem já přilepila tavnou pistolí. Přeci jen s tavnou pistolí se musí opatrně a i já si nejednou neopatrností spálila prst o horký silikon. Stihla jsem i namalovat polštářek, vytvořit kroužky na ubrousky z dřevěných červených kuliček imitující šípky, namalovat křídovým bílým fixem okna i lucerny a vyrobit ze zbytků větviček malé stromečky. Co u nás ještě nesmí chybět je spousta svíček a světýlka na baterky. Vánoce mají prostě zářit. Každým rokem peču vánoční dort, a protože naši kluci jsou alergici, tak jsem hodně přemýšlela jaký dort jim upéct, aby voněl vánocemi a byl prostě mňam. A pak jsem si vzpomněla na kamarádku Hanku, kdy jsem u ní jedla báječné dýňové cupcaky a řekla si, proč je nezkusit jako dort. Trochu jsem recept poupravila a upekla vláčný dort vonící perníkovým kořením s nadýchaným karamelovým krémem. Štědrý večerem jsme zavzpomínali i na staré zvyky jako pouštění lodiček z vlašských ořechů, rozbalili si překvapení co nám nadělil Ježíšek a šli do hajan. V noci mě ovšem probudilo nemilé překvapení v podobě nehybnosti půlky obličeje a po lítání mezi vánočními svátky v nemocnici, mi na neurologii na Vsetíně diagnostikovali obrnu lícního nervu. Ach jo ... těšení z Vánoc bylo tatam, všechny plány jsem musela přesunout  na vedlejší kolej a prázdniny ač nemocenské se prodloužily na neurčito. Ale ty příště, ty už si ničím pokazit nenechám. První se ovšem musím dát do kupy, protože není nad větší dárek než zdraví, ale to vám nikdo nedá, ani si ho nekoupíte. Takže se opatrujte, hýčkejte se, mějte se rádi a já Vám moc přeji v Novém roce jenom to nejlepší a hlavně ,, TO ZDRAVÍ!