Prázdniny na Valašsku.

Už jste někdy vyhodili duchny na sluníčko? Tak to někdy zkuste. Já to dělám pravidelně a večer se zavrtám do slunkem vyhřátých a větrem provoněných peřin. A to se teprv spí. Polovina prázdnin je za námi a jak slibovali horké a suché léto, tak jim ta předpověď moc nevyšla. Prosluněné dny se střídají s propršenými a těch je v posledních dnech i víc. Zdeněk mi říká,, Co jsem ti udělal čerpadlo na zalévání, tak jsi nezalévala ani jednou." Teplo a vlhko nám svědčí nejen na zahrádce, ale i v lese. ,, Paří se z lesů, to budu rosť hřiby", vždycky říkával taťka a měl pravdu. U nás doma už to nejednou vonělo houbovou smaženici, bedlovými řízky a hříbovú máčku, jak se lidově u nás na Valašsku říká. S bramborem a vajíčkem je prostě nejlepší. Já koza zahradnice, už jsem vykopala i domácí zemáky a že se mi zase letos povedly. To jsou takové ty malé, velké radosti. No a prvně letos zasazené dýně Hokaido ty se taky vyvedly. Mám jich plnou zahradu a jejich šlahouny lezou z Poličné na Juřinku.,, Všude mají dvě sazenice, jenom my musíme mít dýní plnou zahradu" říká ne moc nadšeně Zdeněk. Když já měla strach, že mi třeba nevylezou, tak jsem se pojistila a zasadila jich asi dvacet. No co, jen ať jsou, náhodou jedlé dárky a ještě k tomu domácí co může být víc, to je náhodou supr věc. ,,To je divné léto," slyším v poslední době ohlasy na chladnější a propršené dny. Vzpomněla jsem si na léto v dětství. Vždyť takové bývalo úplně běžně. Jako by se letos vrátilo do normálu. Gumáky a pláštěnka bylo letní vybavení každého děcka. Teploty nad 20 byly max, a když jsme se šli koupat do řeky Bečvy, tak chladná voda nebyla ničím výjimečným. A kolik té vody v řece tenkrát bylo. Ne jako teď, kdy je koryto poloviční a v létě je místy vody po kotníky. Opálení jsme byli jen tak zlehka. Kdo si chtěl užít za komančů teplo, musel někam na jih. Jugoška nebo Bulharsko byly jedny z mála dostupných lokalit. Díky většímu teplu dnes, u nás žijí i invazní druhy hmyzu, které jsou spíš typické pro jižní země a vytlačuji naši původní hmyzí říši. Není ničím neobvyklým u nás najít kudlanku, asijskou berušku nebo křižáka pruhovaného, kterých jsem jen teď na zahrádce napočítala na dvacet kousků. Tak dost už  přírodovědy a meteo zpráv a vrátíme se na prázdniny k nám. O dovolené jsem obula toulavé boty a vypravila se poznávat krásy Valašska. Je to krásný kout naší země, kde rostou jalovce a pro každého Valacha důležité švestky. Kopce pokrývají smrkové a smíšené lesy vonící po houbách, cesty lemují sladké maliny společně s borůvkami a lesními jahodami. Spočinout můžete v měkkých polštářcích z mechu a přitom se nechat unášet omámnou vůní rozkvetlé mateřídoušky. Na hřebenech kopců se pokocháte malebnými výhledy do dálky, jejíž stráně jsou poseté dřevěnými chaloupkami jako z pohádky. Tady se aspoň na chvíli zastavil čas. Toto a mnohem víc je mé rodné Valašsko. Se sestrami jsme si udělaly výlet z Brumova Bylnice přes Valašské Klobouky do Návojné a pak z Horní Bečvy na Kotlovou, Benešky a Polanu. Dva dny nám intenzivně pršelo, ale i přesto to bylo moc fajn. Zahalený les v mlžném oparu má svoje kouzlo. S Danuškou jsme si vyšláply na hřebenovku z Makovského průsmyku přes Trojačku, Čarták, Třeštík Vysokou, Polanu, Benešky a Soláň. Tato hřebenovka byla jedna z mých nejhezčích tras. S Danuškou vždycky improvizujeme, jasný plán nemáme. O to víc zajímavější a dobrodružnější to vždycky je, a jak spolu říkáme, máme opravdové štěstí, že cestou potkáme moc fajn lidi. Jako i tentokrát, když jsme měly sbalenou karimatku a spacák, s tím, že budeme spát někde pod širákem. V podvečer jsme na Soláni potkaly Danuščiného kamaráda Radima, kterého už jakýsi pátek neviděla a ten přijel zkontrolovat chaloupku svých rodičů v místě, o kterém by jste ani netušili, že tam nějaká chaloupka je. Jak se říká za zeptání nic nedáš. Tu noc jsme nespaly v křoví, ale skončily tam. Místo teplé večeře jsme měli teplé kafe s rumem a teplo v zatopených kamnech. Poslední už dlouho plánovaná túra, byla na Vařákovy Paseky a Lačnovské skály. Naše sběraniko skupina ve složení mastného krámku Forever, mojí sestry Evči, Terezky a Lenči, dojela do Horního Lidče a vydaly jsme se po vyznačené trase s tabulemi směr naučná stezka Vařákovy Paseky. Nevíme, kde se stala chyba, jestli to bylo tím kecáním, houbovou horečkou, nebo překročením bludného kořene, ale od poslední tabule číslo 5 jsme se záhadně ocitly u tabule číslo 11. Takže za čím jsme vlastně jely, to jsme úplně minuly. Terezka jako hlavní navigátorka v jedné chvíli říká,, Před 20 minutama to bylo do cíle hodinu patnáct a teď je to hodinu patnáct.  Vařákův bermudský trojúhelník hadra a pak se můžeme divit. Ale bylo srandy kopec a aspoň máme na příště další tip. Vařákovy Paseky repete. Užily jsme si aspoň Čertovy skály v Lidečku. Toto profláklé místo minout, tak to už by bylo vážně na pováženou. A ještě rychlé zprávy z domova. Máme o další dva čtyřnohé členy rodiny navíc. Zdeněk, který jel za deště v noci z lesa, našel na cestě schoulené dvě kočičí klubíčka. Do hrsti se vešli. Někteří lidé jsou opravdu odpadem lidské společnosti, jinak bych to nedefinovala. Koťátka dostala jména Madlenka a Piškotek a teď už jsou zdraví a mají se čile  k světu. Tak se mějte krásně, užívejte prázdnin plnými doušky, no a já se dneska vrhnu na vaření marmošky a povidel, ať mám čím plnit palačinky pro mlsouny.