Vánoční příběh.

Mrzne až praští, jak se lidově říká. Krmítka máme od brzkého rána přeplněná ptactvem. Sýkorky, hrdličky, dlasci, strakapoudi, brhlíci, šoupálci, vrabci a kosi se předbíhají, kdo tam bude první, a kdo bude mít víc plnější bříško. ,,Naplnit pořádně krmítka slunečnicí a pak v průběhu dne doplňit." Na tohle prvně myslíme, když ráno otevřem oči. V zamrzlé půdě si horko těžko něco najdou k snědku. Mráz voní, chladí, ale i bolí a zalepuje ďůrky v nose. Vánoce musí být voňavé, a proto je mám od nepaměti s tím spojené. Ať je to oloupaná mandarinka nebo pomeranč, nebo skořice v horkém punči, či jehličí a smůla z živého vánočního stromku. Dalo by se jich vyjmenovat nespočet. Já mám nezapomenutelné z dětství dvě. Ta první je vůně vánočního smrčku.  Já se vždycky v skrytu duše modlila, aby tatínek vybral z řad tenkrát ne moc lákavě vyhlížejících smrků a borovic na tržnici ten nejkrásnější. A tatínek si dal vždycky záležet. Byl od země až do stropu a vypadal  náramně. Ta druhá vůně bude asi trošku zvláštní. Byla to vůně rozkládacího stolu v obývacím pokoji. Aby jsme se všichni vešli ke stolu, maminka musela stůl rozložit. Doprostřed se vkládala taková přídavná mezideska, která byla jinak celý rok schovaná. To dřevo rozvonělo celý pokoj a vždy mi připomnělo, že Vánoce jsou tady. Maminka vytáhla naškrobený krajkový ubrus a sváteční porcelán, který byl jinak celý rok schovaný v krabici. Dávala si vždycky na prostřeném stolu záležet. Tatínek míval na Štědrý den proslov a pod každý talířek dával šupinku z kapra. To aby příští rok byl štědrý. I já si dávám na Vánocích záležet, aby byly slavnostněji vyzdobeny než jiné dny v roce. Letos jsem vsadila na jednoduchost. Zdeněk mi zase donesl spoustu stromečků z prořezávek z lesa, kterými jsem vyzdobila společně se světýlky dvůr. Doma jsem pak ze zbytků nastříhaných jedlových a modřínových větviček, suchých květin z louky, šípků a skalníku vyrobila věnečky různých velikostí a samozřejmě i můj tradiční běhoun na stůl. Na věnečky jsem navázala obyčejnou červenou mašli a ozdobila jimi staré svícny ze sběrných surovin a vetešnictví. Ten největší věnec jsem si pověsila nad stůl. Zdeněk mi z napínacího drátu vyrobil obruč, na kterou jsem si navázala větvičky z kroucené vrby a ostatních přírodnin a dozdobila vánočními ozdobami s lesními motivy. Letos mi stromeček vybíral Zdeněk. Hezčí bych jen stěží sama vybrala. Ježíšek byl zase štědrý, ale pro mě bylo nejdůležitější, že jsme se všichni zase sešli pospolu. To je ten nejkrásnější dar. Tak si užijte posledních dny v tomto roce a v tom Novém spoustu splněných přání, štěstí, zdraví a lásky. Vaše Majda.