Pro dlouhé zimní večery.

Pamatujete na dobu, kdy nebyla ničím zvláštním vypnutá elektrika obzvláště v zimních měsících? Vždycky to zachránili někde po ruce najdené svíčky. Svíčky byly používané už od středověku a je jim přisuzována magická moc. Při žádném magickém rituálu nesmí nikdy chybět, tak jako při slavnostních okamžicích, dušičkách a mších.

Svíčky... malý plamínek mihotajícího se světla a vydávající teplo a záři a od pradávna symbol života.  U mě doma nikdy nechybí, jejich tančící plamínky jsou pro mě běžnou skoro denní záležitosti. Zapaluji je kdykoliv...jsou pro mě něčím čistým a romantickým.

Před vánoci jsem si objednala vosk a knoty a pustila se do jejich výroby. Využila jsem staré skleněné poháry a zavařovačky, které mi jako lucerničky posloužily na Lucčině svatbě. Knoty jsem přilepila tavnou pistolí na dno. Vosk, který mi přišel v malých kulatých vločkách jsem roztápěla ve vysoké zavařovačce ve vodní lázni. Ještě jsem zavařovačky přizdobila do vánočního kabátku a rázem jsem měla i dárečky pro své přátele.

Na výrobě těchto svíček nebylo nic těžkého, byly hotové na to tata, takže si myslím, že je zvládnou vyrobit i ti málo zruční.

Tak škrtněte zápalkou, zapalte svíčky a pojďte si udělat doma hezký večer se svátečním nádechem.

Mějte se krásně Majda.