Štědré vánoce.

V šeru slyším škrábkání a funění za dveřmi ložnice. ,, Kolik může být asi hodin?!" pomyslím si. Zdeněk už vstává, stejně musí jít ještě prodávat kapříky. Letos jich vzal víc, aby nepochybělo a pár jich ještě zbylo. Otvírá dveře a smečka našich chlupatých kočičích raubířů vtrhne dovnitř. První visí na závěsu, ten padá a mizí hadím pohybem pod postelí. Druhé šustí v dárcích, třetí mi skáče po hlavě a hraje si na kadeřníka a o dalších nechci ani vědět, co kde vyvádějí. Raději vstanu a jdu ještě dohnat přípravy, které jsem před vánoci nestihla. Jako každý rok.

Letos mi vánoční výzdoby krapet přibylo, nemohla jsem nechat Zdenkův ,, Šmajchl kabinet" bez vánoční výzvy.

Pobalím dárky a už letím ještě vyrobit poslední dekorace, nachystat ozdoby na stromeček a se zrakem ostřížím kmitám do všech stran, kde jsem ještě nebyla s hadrou. Raději je zase přivřu a budu dělat, že nic nevidím.

Není nad hezky zabalený dárek a co teprve ten s láskou vyrobený. Já nad dárky pro své blízké vždycky přemýšlím a posléze je nakupuju s rozmyslem, aby nakonec třeba neskončily někde hozené v koutě. Nápadů těch mám každoročně habaděj. I knížky jsem letos vybrala a zavzpomínala tak na svoje dětství. Pro pár přátel mužského pohlaví jsem ještě připravila svoji domácí paštiku a snad už jsem zvládla všechno co jsem měla v plánu. Náhodou takové jedlé dárky jsou príma věc, alespoň já jakožto labužník jimi nikdy nepohrdnu.

Zdeněk se vrací brzo i s kapříky, kteří na Štědrý den měli to štěstí, že se neprodali. Zdenek jim vrací svobodu a pouští je do rybníka. Dívám se z okna a do údolí schází naši sousedé Juřiňáci. Ze Štědrovečerního setkání se stála tradice, kdy každoročně přichází k nám a pak společně jdeme do blízkých Hájek dát zdejším zvířátkům do krmelce něco na zub. Poklábosíme, popijeme a něco málo zobnem a jdeme připravit se Zdenkem večeři. Dodržujeme stejné rituály, takže já vařím hříbkovou polévku s vaječnými nočky a dělám ( samozřejmě den předem)  bramborový salát podle tatínkova receptu. Zdenek ten smaží letos candáta. A musela jsem uznat byl jedinečný, však jedinečná byla i jeho cena.

Asi jsem byla zase hodná, tolik dárečků se mi sešlo. A té kosmetiky...zas budu mít na chvilku pokoj a budu se mít čím patlat a to já se patlám ráda. S večerem už přišla únava, Zdenek ten si vzal novou knížku na čtení před spaním a já šla vyzkoušet, cože jsem to dostala za zkrášlovací kůry. Spousta je psaná miniaturním písmem, brýle jsem zase někde odložila a teď se mi nechcou hledat, tak snad se trefím.... Nejprve odlíčit ... pěkná krabička na ni psáno Soft, to musí být odličovací mléko. Nějak divně páchne po čpavku a pálí jak čert, raději ho rychle smyju. To že si běžně pletu šampón s kondicionérem není nic neobvyklého, pro tentokrát mám alespoň řádně umytou kštici. .... tuším, že tady budu potřebovat tlumočníka. To je jak ten zázračný elixír co jsem dostala od Lenky, čtrnáct dní si libuju jak mám hebkou mladistvou pleť a pak zjistím, že je to olej na vlasy a nebo tělové mléko od Helči, divně lepí, nesákne a ono to tělové mléko do sprchy. Ráno se ptám Zdenkovy dcery, ,, Prosím tě co je to ten Soft, to asi nebude na odlíčení co? " Přečte drobným nápis na krabičce a podívá se udiveně na mě. Podle pohledu asi ne. No takže díky omylu nebudu mít na obličeji alespoň jediný chlup.

Vzpomněla jsem si díky tomu na příhodu mají kamarádky ... ona je prostě expert. Má zvyk doma kdejaký čisticí prostředek přelévat do jiných lahviček. Takhle přišel jeden večer její muž domů z práce znaven, a že si udělá relaxační koupel nohou. Vezme lahvičku v domnění, že je v ní právě koupelová sůl, nasype ji do lavoru, zaleje horkou vodu a vrazí nohy do lázně. Nohy pálí, červenají a začnou se podezřele loupat. Zoufale volá na mou kamarádku ,, Proboha co máš v té lahvičce?" No a co myslíte že tam asi bylo ... louh na odpady.

              Tak moji milí užívejte pohodových vánočních dnů v klidu, míru  a  lásce . Vaše Majda.