Ten vánoční čas...advent.


V neděli jsem zapálila první svíčku ... adventní. To je k neuvěření jak se rok zase přehoupl. Já, klasika zase bojuju s časem... nakupilo se mi trošku fotografické práce, a čučím jen do monitoru. Ale už se rýsuje, že snad budu brzy hotová a budu se věnovat svému milému tvoření a dekorovaní našeho domova. Kde já se nejvíc můžu vyřádit než v předvánočním čase. Mám v plánu výrobu dřevěných ozdob, renovování stolku po babičce a upéct trojboj vanilkových rohlíčků, protože ty jsou moje nejmilejší. No a samozřejmě čas i vypnout a užít si vánoční pohodu, takže mě čeká adventní Krakov s babincem.


Vzpomínám si na ty nejlepší vanilkové rohlíčky co jsem kdy jedla. Bylo to jak jinak než o vánočním čase, kdy jsem jako malá jezdila za babičkou z maminčiny strany. Kolik mi tenkrát bylo ... pět, šest? Toto už si přesně nevybavuji, ale na ten moment si vzpomínám, jako by to bylo včera. Tatínek mi tenkrát řekl,, Pojď někam zajdeme." A já,, Kam?" ,,Za mojí mamkou". Nechápavě jsem se na něj zadívala ,, Tati vždyť ti maminka umřela." ,, Za moji nevlastní mamkou ". Tatínkovi umřela maminka, když mu bylo pouhých šest let. Byla velmi mladá. Sváželi tehdy seno před bouřkou, promokla, dostala zápal plic a zemřela. V té mojí malé hlavičce jsem z toho měla úplný zmatek. Stanuli jsme před krásnou dřevěnou chaloupkou a tatínek mi říká,, Tady jsem se narodil ". Vítala nás stará paní. ,,Tak tohle je moje nevlastní babička ?" honilo se mi tehdy hlavou. Nepamatuju se, že bych ji kdy předtím viděla. Tenkrát jsem ji viděla i naposled. Na stůl položila krásnou skleněnou starožitnou dózu s těmi nejvoňavějšími a nejvanilkovanějšími rohlíčky co jsem kdy v životě jedla. Úplně se mi rozplynuly na jazyku. Od té doby jsem už takové nikdy nikde nejedla. I když jsem od té doby vyzkoušela hromadu receptů, těm od nevlastní babičky se žádné nevyrovnaly 🙂.


Takže vyhlašuju soutěž o nejlepší recept na vanilkové rohlíčky a čert by to byl, aby se podobné nenašly.  No a ještě jedna maličkost, konečně se k vám budu vracet častěji, mám toho totiž tolik co vám musím povědět. Za dlouhých zimních večerů, bude na to spousta času.



                                        Tak užívejte svátečního času se svými srdci blízkými.

Komentáře

  1. Ahoj Magdi,už sa teším na ďalšie príbehy.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji Peti...tvoje slova mě dokážou vždycky potěšit :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Krásne, Magdi. Připomnělo mi to mé dětství ... stařičkou prababičku na samotě na kopci <3 Maličkou cha
    loupku s maličkou zahrádkou, zato s velikým srdcem prababičky

    OdpovědětVymazat
  4. moc hezky napsané, díky
    Pavel

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky