Co přifoukl víkend.

Neděle přinesla pořádně větrno. Stromy bičoval déšť, větve se ohýbaly až praskaly, kolem lítalo co pořádně nebylo přikotvené. Psa by do té plískanice nevyhnal. My se zabarikádovali v pelechu a vše co mělo čtyři tlapky se tlačilo do baráku. Naše fenky Beruška s Bezinkou značkovaly svýma špinavýma ťapkama podlahu, kočky ty se v houfu mačkaly za dveřmi a těma svýma polštářkama pro změnu leštily sklo ode dveří. Mávla jsem nad vším rukou, pro tentokrát je jim všem odpuštěno.


Tak jme si říkali, že dnes dělat nebudeme nic...dnes se bude odpočívat. Jak by taky ne, po probenděném víkendu. Ten nám už začal v pátek. Aby jsme nebyli takoví kulturní barbaři, jeli jsme s přáteli na jazzový koncert Laco Decziho. Po pravdě řečeno jsem si v duchu říkala, jaké to asi bude, jak se bude tvářit Zdeněk a mírně jsem byla nejistá. Jaké milé překvapení pro oba...Laco s ostatními členy kapely byl úžasný, hudba skvělá, nakonec jsme koncert zakončili besedou v baru s hlavními protagonisty. Domů jsme dorazili s dobrou náladou v ranních hodinách. Sotva, že jsme se druhý den dali do kupy, čekala nás další akcička v podobě tury na Lázy, kde už jsme v místní hospůdce měli objednané s partičkou grilované kolena. S plnými břichy se zpáteční cesta neobešla v několika zastaveních kvůli degustace Zdenkových letošních kapek, které nás rozdělily na dva tábory. My ženy letěly směr domov jak o závod, protože chvílemi už počasí začalo stávkovat a mužští ti si dávali na čas a zahřívali se oněmi kapkami z trnek.


To už jsem byla nafouklá jak balón, protože nás čekala ještě návštěva malé narozeninové oslavy Zdenkového dlouholetého kamaráda a tušila jsme, že se to bez další degustace neobejde.
Mám rozumného muže, i na něj dolehla únava a domů jsme dorazili v pohodě, brzy a akorát zralí do peřin.



Dnes by opravdu ven psa nevyhnal a muž mi říká ,, Nechceš jet do té Ikey? " Mám nejen rozumného, ale i hodného muže. Tak jsem zbuntovala kamarádku Ilču, protože ta tam taky něco nutně potřebovala a jeli jsme na vánoční nákupy. V nákupním centru to žilo a už tam vládly vánoce. Zdeněk trpělivě jezdil s košíkem a my s napsanými lejstry lítaly jak v tranzu po celé Ikey a nosily hromady věcí.
Mám rozumného, hodného a trpělivého muže, protože jiný...jiný by se z nás zbláznil.
Už spí, ani se mu nedivím a já ho budu za malou chvilku následovat.
Tak se mějte moc hezky a jen samé spokojené dny. Majda.

Komentáře

Oblíbené příspěvky