Za kopečky...za medvědy.

Miluju Slovensko! Tahle země skvělých pirohů, termálních lázní, dech beroucích hor, hlubokých hvozdů, divoké přírody s divokými šelmami a milých temperamentních lidí byla do nedávna ještě naší společnou vlastí. Je prostě mojí TOP, když chci někde zajet a vypnout, tak tam. A co víc...cesta mi nepřijde až taková štreka.

Když už jsem zmínila ty divoké šelmy, tak na Slovensku, díky málo osídleným místům žijí v početnějším počtu než u nás. Potkat třeba takového bručícího huňáče může být pro někoho setkání přímo vysněným zážitkem, pro druhého, když to dobře dopadne, tak úleva, že se vše obejde bez újmy.

Pro našeho kamaráda platí ten první případ. Je totiž lovcem beze zbraní a focení zvířat po celém světě se stalo jeho vášní. Nejvíce mu k srdci přirostlo právě Slovensko a to Polana. Tam jezdí za medvědy. Má s nimi nejeden nevšední zážitek a ti už jej myslím dobře znají... i po čuchu, Sedí celý den ve zhotovené boudě s nastaveným foťákem a čeká na ten správný okamžik, až zmáčkne jeho spoušť. Jednou mu určitě i zatrnulo, když se jeden zvědavec pustil do očichávání boudy, kde zrovna seděl. Čekání se mu vyplatilo, za fotografie pořízených medvědů dostal několik prestižních ocenění. Ono fotit totiž každé zvíře ve volné přírodě, není jen tak jednoduchá záležitost.

Teď vám povyprávím druhý příběh našich přátel, tentokrát to bude ta druhá varianta, naštěstí se šťastným koncem. Kamarádka nám jej vyprávěla se smíchem k nelibosti svého manžela...v té chvíli jim ovšem bylo určitě až moc horko. Vypravili se celodenní túru do krásného koutu přírody. Vyšli z lesa na palouk plný červenajících lesních jahod. Neodolali a pustili se s velkou chutí do nich. Najednou manžel kamarádky zbystřil, postavil se a říká,, Počkej"a pronesl už jen dvě slova,, Ty v... a třemi skoky zmizel v lese. Kamarádka zvedla hlavu co blbne, podívala se před sebe do nedalekého houští přes palouk a v tu chvíli s vytřeštěnýma očima sledovala jak se větve v houští lámou jak ve velikém větru a valí se směrem k ní něco velkého jak v Jurském parku. ,,Tak naposledy jsem takhle běžela na školní olympiádě" říkala se smíchem. Vběhla do lesa, tam stál její chlap a jen hlesla ,, Co stojíš, utíkej!". A běželi co jim nohy stačili. Měli štěstí, medvěd si vybral lahodnější krmi v podobě voňavých, šťavnatých jahůdek. Naši přátelé pak dostali docela vyhubováno od Slovenských kamarádů, kde že se to pustili na výlet, protože těch medvědů tam bylo daleko víc, o kterých se ví, že tam žijí.

Naposledy jsem krásné Slovensko navštívila před necelým měsícem, Počasí jsme měli jak vymalované, chvílemi už na vrcholcích poletovaly první vločky, podzim maloval barvičky na stromech jak z palety malíře a k tomu jsem měla nezapomenutelný zážitek v podobě krmení ochočené lištičky, kterých pod Lomnickým štítem žije několik.

Tak zase brzy na viděnou u našich sousedů .

Mějte krásné dny, i když za okny už moc sluníčko nesvítí. Dívám se kolikátého že je dneska...kvapem se to blíží. No ještě dva měsíce :-). Vaše Majda.