Advent v duchu přírodním.

 Nedělní adventní ráno nemohlo začít líp. Za oknem poletovala sněhobílá nadílka a já poskakovala jak malé děcko. Ještě, že už mě Zdenek zná na tolik, aby si nemyslel, že začínám senilnět. Ne tohle mě vždycky dostane a srdce mi samou radostí skáče od doby, kdy jsem začala sníh vnímat. Takovou radost vždycky z něj mám. Skočila jsem do gumáků a oblečená neoblečená popadla foťák vyfotit tu nádheru. První adventní neděle, přišel čas, kdy zažehneme první svíčku na adventním věnci a tím pro mě začínají vánoce. Na ten letošní mi posloužila krásná stará mísa z lisovaného skla. Mám ji z jednoho vetešnictví, kterou jsem stačila koupit, než nám po druhé zavřeli obchody. Jsem opravdovou milovnicí starých věcí, skla a porcelánu, ale kdo mě zná a moje povídání čte, už ví. Vyrobila jsem i poslední dekorace a výzdobu jak jinak než v přírodním duchu. Letos jsem to snad poprvé všechno stihla, ale to bude zřejmě tím, že jsem stále doma. Bydlení u lesa má své výhody. Nejenže spoustu dekorací najdu procházkami v okolí, ale i spoustu mi vždy donese Zdenek, který je každý den v lese. Základem mé výzdoby je spousta větviček ze stromků, které dělníci prořezávají v lese, modřínové větvičky s malými šištičkami,  světelné řetězy na nabíjecí baterky, které navodí tu správnou vánoční atmosféru a samozřejmě svíčky. Spoustu svíček, ne nadarmo mi Zdenek říká svíčková bábo. Myslí tím zřejmě čarodějnici. Vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě žila v paneláku. Už tenkrát jsem tíhla k přírodním věcem, ale ta dostupnost nebyla taková, tak jsem spoustu dekorací měla z umělých napodobenin. Letošní vánoce budou zase v barvě bílo - šampaň s přírodními a červenými detaily, která přeci jen vánoce oživí. Jablíčka, bobule skalníku a šípky, to jsou letošní červené prvky, které budou doplňovat přírodní výzdobu. Tak užívejte ten krásný předvánoční čas a já se jdu naladit vánoční hudbou, ta k němu u nás patří.