Jak vypadá Ježíšek?

 Pro někoho Vánoce končí, ale u nás jsou až do Třech králů. Mám ráda vůni jehličí, nazdobený domov a plno mihotavých světel svíček. Pamatuji si, když jsem byla ještě dítě, mívali jsme stromeček až do Hromnic. Ráno jsme na Štědrý den vstali a běželi do obyváku. To byl tak krásný moment, vidím to jako včera. Plno barevných ozdob, co byly celý rok v krabicích ve sklepě. Barevné světýlka tvarem připomínající svíčky, čokoládová kolekce a plno stříbrných lamet. Někdy ty ozdoby ani vidět nebyly. No a pak to byl zážitek jej odstrojit. Mívali jsme převážně smrček a s ozdoby šly dolů i s jehličím. Úplně si vybavuji ten zvuk suchého jehličí, které jsem vysávala, jak šustilo v trubici ve vysavači. Dlouho jsem i já, když jsem se od našich odstěhovala, takto zdobila stromeček, než jsem si našla svůj styl. Mám i své tradice, ale letos jsem jednu z nich porušila. Stromeček jsem poprvé zdobila na čtvrtou adventní neděli a u toho už zůstanu. Nejenom jsem se vánočně naladila, ale usnadnilo mi to i práci. Jako skloubit pořádek s našimi mazlíčky a Zdenkem je někdy nadlidský výkon. Moc k tomu nepřidává i počasí, kdy už jsou několikateré vánoce po sobě na blátě. Nosit bláto na ťapkách nebo sníh je rozdíl, takže lítám jako pošuk pořád s hadrou. O čtvrté vánoční neděli přijela kamarádka Hanka a přivezla krabici výborných žloutkových řezů a vytáhla mě na nezbytné vánoční nákupy, při kterých jsme zavzpomínaly na naše dětské vánoce. Od srdce jsem se zasmála, jak mi popisovala záchranu jejich kapra, kdy jí tatínek naháněl po dědině, coby utíkající s kaprem v kýblu. Úplně mi připomněla, jak jsme si hráli s jejich vzduchovými měchýři. Myslela jsem si tenkrát, že to je rybí dušička. I moje sestřička Blaženka už se nemohla dívat na můj vystresovaný pohled, že zase nestíhám, tak mi donesla plnou krabici vynikajícího cukroví. Ještě, že mám kolem sebe tak skvělé lidičky. Já už prostě jiná nebudu. Jsem prostě kreativec a vánoce jsou pro mě nejkrásnější svátky a je to doma i vidět, takže někdy jsem malinko vyšťavená. Jak asi vypadá Ježíšek? Tuhle otázku jsem si kladla často, než jsem kdysi před vánoci narazila na špatně schované dárky u našich ve skříní a to byl asi ten moment, kdy jsem na Ježíška přestala věřit. No tatínek ten byl taky expert na schovávání dárků, některé se našly při velikonočním úklidu jako třeba kosmetika z Tuzexu, schovaná v sezónních botech v botníku. Tak tedy, jak asi vypadá ten Ježíšek? Dětská fantazie je veliká a každý si jej představuje jinak. I jména má různá. U nás se jmenuje Ježíšek, v rusku Děda mráz, v Americe Santa Klaus, v Norsku skřítek Misel, ve Finsku dědeček Ukko, ve Francii Pere Noel a mohla bych pokračovat dál a dál do všech koutů světa, ale pořád je to ten, co rozzáří oči dětem na celém světě, když jim roznáší a rozdává dárky. Štědrý den u nás malinko strašilo, kdy nám odskočila ode zdi jelení hlava a já s vytřeštěnýma očima sledovala jak padá a paroží se zabodává do konferáku.  No a pak jsem si zavařila s přáním ,, Ještě umýt linku, ještě umýt linku. "No ono to přání se může někdy splnit, ale úplně v jiném provedení než jak by jste si třeba přáli. Na lince se mi převrhl pětilitrový kyblík s okurčičkama v nálevu a celý nálev byl úplně všude i mezi hrnci a mísami na zadělávání. Takže nakonec jsem přeci musela drhnout linku a to na Štědrý den. Zdenek ten se šel raději uklidnit do lesíka Hajek, kde donesl zvířátkům krmení do krmelce. Ale až na ty malé peripetie, byl zase krásný a štědrý. Moji milí a já vám přeji, tak jak se o vánočních svátcích přeje, aby jste byli nejen o Vánocích šťastní a spokojení, ale každý den v roce.