Kouzelné vánoce.

V polospánku slyším na dveřích škrabot. ,,Ťapko, tak už se rozmysli kam chceš vlastně jít." Vstanu, otevřu dveře a po zemi se válí náš bílý kocour. Šibalsky na mě pokukuje a očividně se hodně nudí. Zavírám dveře a škrabot se ozývá znovu. Tentokrát zní intenzivněji doprovázený srdceryvným kňučením. ,, Kdo se k nám ještě nastěhuje? " otvírám dveře znovu. Bezinka se přikrádá stylem hlavně nenápadně a skočí do naší postele. Vrhne se na Zdenka, ťapkama ho obejme kolem krku jako já, když něco potřebuju a jazykem ho šmidlí po obličeji ze všech stran. ,,Ty, že jsi lovecký pes? " spílá jí Zdeněk. 

Přes noc napadl sníh.  ,,Jééé, po dlouhé době bílé Vánoce na Štědrý den ", neskrývala jsem radost. I když hlásí oteplení a ze sněhu nezbude jediná vločka, přeci jen to byl můj první dárek hned po ránu. K Vánocům sníh patří a já tu sněhobílou peřinu prostě miluju. Za sněhem potom musím bezpodmínečně vyrazit někam na kopečky. Štědrý den, tolik očekávaný nejen u nás. Stromeček ten u nás září už od čtvrté adventní neděle. Já zapřisáhlý dodržovatel tradic jsem už druhým rokem strojila stromek o týden dříve a jsem za to ráda. Nejen, že si jej víc užiju, ale naladila jsem se na vánoční notu. Co může být hezčí než přípravy, zdobení domova a těšení se na Vánoce počínající první adventní neděli. Po Novém roku se kouzlo Vánoc u mě jaksi vytrácí. Letos jsme nekoupili jedličku. Na plantáži byly buď trpajzlíci nebo obři. Tak jsme koupili prvně pichlavý smrk. No to bylo zdobeníčko. Musela jsem si na něj vzít rukavice.  Stromek pchal jak hejno ježků. Aspoň to byla účinná zbraň pro naše kočičáky. Ti si desetkrát rozmysleli na něj šplhat.

Vždycky si vybavím Vánoce u nás doma. Nevím čím to je, ale tehdy nebylo toho tolik co dnes a přesto ta vánoční atmosféra byla jiná. Taková opravdová. Tak si to pamatuju. Každopádně to byly pro mě vzácné okamžiky, které se mi uložily do paměti v podobě vzpomínek a vybavuji si je, jako by byly včera. Tatínek ten nám na Štědrý den vždycky říkal ,, Když dnes nebudete jíst, uvidíte Zlaté prasátko". Samozřejmě jsme to málokdy se sestrou dodržely, ale jednou přeci. Od rána hladová se k večeru před večeří ptám tatínka ,,Tati a kdy uvidíme to Zlaté prasátko"? A šibalsky jsem mrkala na sestru Blaženku. No a teď jak si tati poradíš, smála jsem se v duchu. Co naplat, tatínek musel něco vymyslet. Posadil nás vedle sebe na židle naproti oknu a řekl ,, Musíte se dívat ven a tam uvidíte to Zlaté prasátko". Poté vzal baterku a svítil nám za zády do okna, kde byl samozřejmě vidět i jeho odraz. Já se pochichtávala a Blaženka ta měla protáhlý obličej. Pak mi vyprávěl jak balamutili jeho, když byl malý. Slibovali mu pro změnu košulu zlatú. Celý den mu kručelo v žaludku a pak mu ukázali zalátanou košili. Za tatínka byla jiná doba, za nás taky a dnes? Všechno se mění, doba, zvyky i lidé. Je jedno jestli máte doma Staročeské vánoce nebo se vám líbí Americké. Je jedno jestli máte stromek nazdobený od začátku prosince nebo jej strojíte na Štědrý den. Hlavně ať se cítíte šťastně a spokojeně. A o tom přeci Vánoce jsou.

A jaké byly ty naše Vánoce? Zdeněk ten jel s kamarádem do lesa zakrmit zvířátkům. Já zatím doháněla drobné resty. Odpoledne k nám zavítali sousedé z blízké vesničky a šli jsme společné zakrmit do Hájku pro zdejší čtyřnohé obyvatele. To už se tak nějak stalo naší každoroční tradicí. Na štědrovečerní večeři jsme měli hřibovou polévku a bramborový salát podle receptu mého tatínka a candáta, kterého usmažil Zdenek na ghí másle od Kristýnky. Byl tak výtečný, že už rybu nebudeme smažit jinak. Po večeři jsme si rozbalili nadílku. Byla krásná a štědrá, až se někdy zlobím za tolik dárků. Čím jsem starší nějak tak více oceňuji nehmotné dárky a praktické drobnosti. Důležitější pro mě je, aby jsme se všichni sešli ve zdraví a aby jsme byli šťastní a spokojení. Pak budu šťastná i já. 

Tak moji milí, užívejte si zbytek vánočních dní v pohodě a radosti. Pro mě totiž Vánoce zdaleka nekončí.