Za humny je magično.

Sem tam potřebuju myšlenky nasměrovat i jiným směrem, než nezaspat do práce, uklidit dům a uspokojit naše žaludky. V tu chvíli beru do ruky svůj foťák a jdu zrealizovat svoje vize. Svůj život zachycuju v podobě momentek, ale u těch druhých, tam už trošku přemýšlím u scenérie, kterou vyfotím. I když vždycky říkám ,, Vůbec si mě nevšímejte, dělejte jako bych tu nebyla ." Každý fotograf si hledá to svoje zaškatulkování. Jeden fotí rád krajinky, druhý architektůru, třetí ulice, čtvrtý sportovní klání a to bych mohla psát a psát, kolik těch kategorií existuje. No a já jsem se shlédla v lidech, nejvíc v těch našich něžnějších polovičkách.

                                      

Tak mi říká moje kamarádka Markéta, která je naladěná na stejné frekvenci jako já, že by chtěla nafotit. ,,Tak jo, proč ne, ale to musíš taky dojít." Taky je docela časově vytížená, vede jedno kouzelné květinářství, kde jsou holky šikulky, takže má neustále spousty práce. Pro mě je vždycky přijatelnější fotit někoho, koho znám jak svoje boty a u Markéty mám ještě k tomu jistotu, že nebude o jednu prosmátou chvíli nouzi.

Marky přijela, pršelo jak z konve, teplo žádná sláva. Tak jsme si otevřely lahvinku zlatavého moku z našich vinic, aby se naší fantazii meze nekladly a odebraly jsme se za domem do Hájků. Ten vypadá jako zarostlý prales, staří a vítr z některých stromů udělal torza. Vůbec od jara do podzimu jsou Hájky jako začarovaný lesík. Kolem Svatého Jána jej prozáří stovky svatojánských broučků. Je to úžasná podívaná, kdy neuvěříte vlastním očím, je to tam prostě jako v pohádce.

První snímky jsme se tak  prosmály, až jsem chvílemi myslela, že jsem si cvrnkla do textilu a v tu ránu určitě v lesíku nebylo živé duše. Co mohlo uteklo se schovat do nor. Tak takhle by to nešlo. Říkám Marky. ,,Musíš dát do toho emoce, ať z té fotky něco vyzařuje. Já tady nejsem a ty se zasni a představ si cokoliv něco vášnivého, smutného, radostného..." No a pak už to šlo jak po másle, zima nezima, déšť, nedéšť Marky se mi poslušně válela v mokré trávě. Na mě se prozměnu vyřádilo hejno pičurek, takže jsme vypadaly obě moc zajímavě. Nakonec jsme ještě skončily v rybníku a následně ve vaně, aby jsme smyly to bahno, ale tam...tam už se nefotilo.

Tak to byla jen takový malý náhled do hlubin mé fotografické duše.



Mějte se moc krásně a užívejte. Vaše Majda :-).