Královně zimě odzvonilo.
Jaro je tu... po sněhu tady u nás, není nikde ani památky. Sluníčko ukázalo svoji sílu a svými paprsky z hlíny vytahuje první zelené lístky ze zahrádky. U lesa se to bělá trsy sněženek.
I ptáci se probrali k životu a od rána se jim zpěvem nadouvala hrdélka. To bylo jakéhosi štěbetání, cvrlikání a švitoření...pastva pro uši.
Příroda to mocná čarodějka. Nevěřím, že je všem chladným dnům konec. Jistě nás ještě nemile překvapí, ale dnes už to vypadalo, že královna zima definitivně odložila svoje žezlo.
Slunko lákalo ven...započala jsem jarní úklid a trošku dala do kupy zahrádku.V domě už se taky finišuje se Zdenkovou trucovnou. Koupil se starý nábytek, aby to tam vypadalo stylově a mělo to nádech z dob časů minulých. Však už jsem několikrát psala, jaká jsem milovnice starých opotřebovaných heblat s patinou.
Ale ne všechno se musí zachraňovat. Jako zrovna dnes...třídíme věci co se ještě bude hodit a co už dosloužilo. Došlo na staré dekorační polštářky po babičce. Když se vyperou a nechá se ušít nový potah, ještě nadělají spousty parády. Omyl! Starý polštář opravdu není peršan. Netřeba jej zachraňovat. Hodím jej v dobré víře do pračky a přidám další světlé prádlo. Pračka zanotuje písničku jako na zvonkohře a hlásí, že mám vypráno. Otevřu tmavé víko pračky, přes které není vidět a vyvalí se na mě hromada oranžové molitanové drti. ,,Ale ne!" Hrabu a snažím se nalézt nějaké prádlo. Tak tolik se snad do toho polštáře nemohlo ani vlézt. Opatrně prádlo vytahuju a třepu s ním. Kvalitně ty mopky na něm drží. Zrazu by ze mě mohl být fotbalista, tak ty zbylé polštáře letěly. Zdenkovi to samozřejmě přišlo moc vtipné a mě nakonec taky. Ten se taky pustil o víkendu do jarního úklidu po svém. Třídil léta svůj nahromaděný poklad v lahvích. Vypadalo to, že si budeme otvírat hospodu.
Přemýšlím co celý týden dal. Přišly i moc smutné zprávy, bohužel na ty nejsme připraveni nikdy. Proto užívejte života plnými doušky, protože čas... ten je neúprosný, ten nezastavíme a nikdy nevíme co přinese. A co víc nekažme si ho věcmi, které za to nestojí, a které ovlivnit nemůžeme.
A hlavně...mějte se rádi. Majda.
I ptáci se probrali k životu a od rána se jim zpěvem nadouvala hrdélka. To bylo jakéhosi štěbetání, cvrlikání a švitoření...pastva pro uši.
Příroda to mocná čarodějka. Nevěřím, že je všem chladným dnům konec. Jistě nás ještě nemile překvapí, ale dnes už to vypadalo, že královna zima definitivně odložila svoje žezlo.
Slunko lákalo ven...započala jsem jarní úklid a trošku dala do kupy zahrádku.V domě už se taky finišuje se Zdenkovou trucovnou. Koupil se starý nábytek, aby to tam vypadalo stylově a mělo to nádech z dob časů minulých. Však už jsem několikrát psala, jaká jsem milovnice starých opotřebovaných heblat s patinou.
Ale ne všechno se musí zachraňovat. Jako zrovna dnes...třídíme věci co se ještě bude hodit a co už dosloužilo. Došlo na staré dekorační polštářky po babičce. Když se vyperou a nechá se ušít nový potah, ještě nadělají spousty parády. Omyl! Starý polštář opravdu není peršan. Netřeba jej zachraňovat. Hodím jej v dobré víře do pračky a přidám další světlé prádlo. Pračka zanotuje písničku jako na zvonkohře a hlásí, že mám vypráno. Otevřu tmavé víko pračky, přes které není vidět a vyvalí se na mě hromada oranžové molitanové drti. ,,Ale ne!" Hrabu a snažím se nalézt nějaké prádlo. Tak tolik se snad do toho polštáře nemohlo ani vlézt. Opatrně prádlo vytahuju a třepu s ním. Kvalitně ty mopky na něm drží. Zrazu by ze mě mohl být fotbalista, tak ty zbylé polštáře letěly. Zdenkovi to samozřejmě přišlo moc vtipné a mě nakonec taky. Ten se taky pustil o víkendu do jarního úklidu po svém. Třídil léta svůj nahromaděný poklad v lahvích. Vypadalo to, že si budeme otvírat hospodu.
Přemýšlím co celý týden dal. Přišly i moc smutné zprávy, bohužel na ty nejsme připraveni nikdy. Proto užívejte života plnými doušky, protože čas... ten je neúprosný, ten nezastavíme a nikdy nevíme co přinese. A co víc nekažme si ho věcmi, které za to nestojí, a které ovlivnit nemůžeme.
A hlavně...mějte se rádi. Majda.
Komentáře
Okomentovat