S portáši na Hostýn.
To vánoční nic nedělání a ládování u plného stolu mě o vánocích doslova deprimuje. S mojim apetitem a množstvím pozření různých dobrot zjišťuju, že jsem jakási mačkací. Ale to asi všichni co mají kladný vztah k jídlu. Těm kilům navíc se prostě o vánočních svátcích ubrání jen málokdo. Proto s radostí uvítám nějakou tu výzvu vyrazit někde na procházku, ať se pořád nekrmím a neválím.
V minulosti jsem na Štěpána vyrážela pravidelně na Svatý Hostýn. Krásné to, nedaleké místo. Dole po sněhu nebývalo ani památky, zato nahoře, tam...krásné ojíněné stromy a námraza na stromech vykouzlily rázem sváteční vánoční atmosféru.
Tak se domlouváme před vánoci s kamarádkou Radkou, kam tak vyrazit a říkám ,, Co takhle na Hostýn". Radka hned souhlasila a prý jestli, tam třeba nebude nějaký program... tak to jsem netušila.
O Božím hodu si voláme a Radka říká..,,Něco jsem našla na netu a poslala ti na email". Rozkliknu odkaz, a tam tradiční pozvánka na ,,Štěpánskou vycházku s Valašskými portáši." Hm...to zní dobře, mimoto my obě staré tanečnice z valašských souborů, tak to nebylo dlouhého rozhodování.
O půl deváté ráno na Štěpána jedeme do Bystřice pod Hostýnem, kde na nádvoří měli všichni nadšenci sraz. V devět hodin bylo zahájení, kde nejstarší člen vrchní pan František pronesl řeč a vyslal hlídku z bystřického zámku na svatý Hostýn přes Grapy a Bukovinu. Před půl desátou jsem odjeli z autobusového nádraží do Rusavy, kde nás u obecního úřadu pohostili mufloní klobáskou s chlebem a pak už jsme všichni cupitali pěkně po svých na Hostýn.
Počasí nebylo zrovna nic moc, ale alespoň nepadaly trakaře. To před deseti lety měli úplně počasí jak malované se sněhobílou pokrývkou bystřických vrchů. To nám jedna z účastnic pochodu a pamětnice ukazovala na fotkách v mobilu. Vůbec ženy byly vybavené na cestu jak se patří. Uzené, cukroví a dokonce i šampaňské s jahodama. Tak to byl servis.
Cesta nám ubíhala...zpovídáme portášské ogary. Mají desetileté výročí a každým rokem takhle chodí na Hostýn, ale pokaždé z jiného místa. Kroje mají každý pořízený svoje a z vlastní zkušenosti vím, že to není zrovna nejlevnější záležitost. Ale co by člověk neudělal pro koníček dělaný srdcem a duší a pro radost svou i druhých. Tradice ty se musí udržovat a předávat i pro další generace.
Ptala jsem se jich ,, Ogaři jak se Vám v těch holínkách ide?" Prý dobře, jen doma pak musí hodit nohy do lavoru. Udělalo se pár občerstvovacích zastaveních a úderem pravého poledne jsme dorazili ke kostelu na Svatém Hostýně. Portáši budili značný obdiv a rozruch a mimoto cestou potkávali spousty svých přátel, s kterými se upřímně vítali.
V krásně vyzdobeném kostele zrovna zněla koleda,, Narodil se Kristus Pán." Varhany a zpěv dozněl a davy lidí se odebraly k betlému vhodit pár drobných mincí anděli kyvajícímu hlavičkou, co by poděkování. Naše cesta tady končí. A co mají ostatní v plánu?
Posedíme si v místní hospůdce na něco na zub a pak poputujeme už každý svojí cestou. V první narváno, ve druhé taky...všichni dostali stejný nápad. Až v třetí,, Na Ovčárně" po chvilce čekání přeci jen se nám podaří sehnat místo. Já s Radkou usedáme, zblajznem objednanou svíčkovou a po rozloučení s ogary z portášského sboru pokračujeme zpátky, tam kde jsme ráno začínaly. Byl to moc příjemný den s příjemnými lidmi, takže na přes rok už máme na Štěpána jasný plán.
V minulosti jsem na Štěpána vyrážela pravidelně na Svatý Hostýn. Krásné to, nedaleké místo. Dole po sněhu nebývalo ani památky, zato nahoře, tam...krásné ojíněné stromy a námraza na stromech vykouzlily rázem sváteční vánoční atmosféru.
Tak se domlouváme před vánoci s kamarádkou Radkou, kam tak vyrazit a říkám ,, Co takhle na Hostýn". Radka hned souhlasila a prý jestli, tam třeba nebude nějaký program... tak to jsem netušila.
O Božím hodu si voláme a Radka říká..,,Něco jsem našla na netu a poslala ti na email". Rozkliknu odkaz, a tam tradiční pozvánka na ,,Štěpánskou vycházku s Valašskými portáši." Hm...to zní dobře, mimoto my obě staré tanečnice z valašských souborů, tak to nebylo dlouhého rozhodování.
O půl deváté ráno na Štěpána jedeme do Bystřice pod Hostýnem, kde na nádvoří měli všichni nadšenci sraz. V devět hodin bylo zahájení, kde nejstarší člen vrchní pan František pronesl řeč a vyslal hlídku z bystřického zámku na svatý Hostýn přes Grapy a Bukovinu. Před půl desátou jsem odjeli z autobusového nádraží do Rusavy, kde nás u obecního úřadu pohostili mufloní klobáskou s chlebem a pak už jsme všichni cupitali pěkně po svých na Hostýn.
Počasí nebylo zrovna nic moc, ale alespoň nepadaly trakaře. To před deseti lety měli úplně počasí jak malované se sněhobílou pokrývkou bystřických vrchů. To nám jedna z účastnic pochodu a pamětnice ukazovala na fotkách v mobilu. Vůbec ženy byly vybavené na cestu jak se patří. Uzené, cukroví a dokonce i šampaňské s jahodama. Tak to byl servis.
Cesta nám ubíhala...zpovídáme portášské ogary. Mají desetileté výročí a každým rokem takhle chodí na Hostýn, ale pokaždé z jiného místa. Kroje mají každý pořízený svoje a z vlastní zkušenosti vím, že to není zrovna nejlevnější záležitost. Ale co by člověk neudělal pro koníček dělaný srdcem a duší a pro radost svou i druhých. Tradice ty se musí udržovat a předávat i pro další generace.
Ptala jsem se jich ,, Ogaři jak se Vám v těch holínkách ide?" Prý dobře, jen doma pak musí hodit nohy do lavoru. Udělalo se pár občerstvovacích zastaveních a úderem pravého poledne jsme dorazili ke kostelu na Svatém Hostýně. Portáši budili značný obdiv a rozruch a mimoto cestou potkávali spousty svých přátel, s kterými se upřímně vítali.
Posedíme si v místní hospůdce na něco na zub a pak poputujeme už každý svojí cestou. V první narváno, ve druhé taky...všichni dostali stejný nápad. Až v třetí,, Na Ovčárně" po chvilce čekání přeci jen se nám podaří sehnat místo. Já s Radkou usedáme, zblajznem objednanou svíčkovou a po rozloučení s ogary z portášského sboru pokračujeme zpátky, tam kde jsme ráno začínaly. Byl to moc příjemný den s příjemnými lidmi, takže na přes rok už máme na Štěpána jasný plán.
Komentáře
Okomentovat