Vánoční Budapešť.
Tak se přehoupl týden a zítra už tu máme očekávaný den, na který se snad všichni jak malí, tak i velcí těší... ale to snad každý, kdo vánoce miluje. Přiznávám letos jsou nějaké hektické a všechno stíhám s odřenýma ušima. To je to tak, když si myslíte, že máte na všechno ještě spoustu času. Minulý víkend jsem nedělala nic...neměla jsem ovšem lenóru, ale jely jsme s holkama do vánoční Budapešti.
Den nám začal malým rozčarováním. Proč? Prosím Vás, pokud jezdíte vlakem jednou za uherský rok jako my, kupte si jízdenky v předstihu! Tak stojím u přepážky a říkám paní prodávající,, Třikrát Budapešť tam a zpět". Paní vyslovila cenu, s kterou jsem jaksi nepočítala a protočily se mi panenky. Na internetu jsme ceny našly úplně jiné. Paní říká ,, No to kdyby jste tu byla včera stála by o sedm set na osobu míň a před čtrnácti dny by dokonce stála tam i zpět osm set korun." Aha...říkám si naše blbost, neznalost neomlouvá. A to mě tam tak něco v pátek táhlo.
No nic, co se dá dělat. Holky dorazily, oznámím jim nemilou zprávu a Eva ,, No to snad letíme do Paříže ne ?!" Ještě mě osvítil Pánbůh a vnukl mi myšlenku na zakoupení místenek, které oproti jízdenek stály pakatel a měly jsme alespoň jistotu, že cestu neprostojíme v opravdu nacvakaném vlaku.
Cesta kupodivu rychle utíkala, přestupy přesně navazovaly a za pět hodin času jsme dorazily do Budapešti. Ještě najít ten správný hotel. Přeci jen jsme se nechtěly kodrcat ten den někdy v noci zpátky a usoudily jsme, že nějaký hotel na jednu noc a s dobrou snídaní bude fajn. Po několika marném se domlouvání s místními jsme šly raději k taxíku a pán nás dovezl na místo. Budapešť je veliká, a když ji k tomu ještě neznáte a nevíte kam a kde, tak to by jsme se tam motaly jak čerti v kukuřici ještě do večera.
Kufry odloženy na recepci, hodit na sebe teplé spodky a kvalitní obuv a vyrážíme na vánoční trhy, ty v Budapešti bývají vyhlášené. Ptáme se na metro...dnes nejede, aha tak musíme do suterénu k automatu pro jízdenky na autobus. Všude tu polehávají bezdomovci, někteří s ruličkou vánočního papíru. V automatu je naštěstí psán návod i ve slovenském jazyce, ta maďarština je fakt šílená. u ní se nedá pochytit vůbec nic. Radka dává do automatu papírové peníze, jízdenky vypadávají, zbytek peněz nikoliv. No...asi jim tam došly drobné.
Trhy byly opravdu krásné, jejich tradičního jídla bylo spoustu na ochutnávání ...klobásy, langoše, guláše v chlebu a jiné dobroty. Já vyzkoušela nějaký závitek v zelném listu, chutnalo to jako prejt vůbec to nebylo špatné a k tomu vánoční moučník, který byl trošku na můj vkus překořeněný perníkovým kořením.
Po celodenním chození Radka mrkla na krokoměr a světe div se. Vydaly jsme se skoro na malou tůru, krokoměr hlásil 11,4 kilometrů. Však už jsme byly značně unavené. Večer si Radka čte blog a říká mi,, Ty Magdi, tady máš chybu a tady to nedává nějak smysl". ,,Jo? Tak nikdo mi nic nehlásil ". A Radka se směje ,, A myslíš si, že to někdo čte? " Tak jsme vybuchly smíchy, že ti co už spali byli určitě znovu vzhůru.
V noci jsem se pořád budila a od čtvrté rána měla oči jak výr. Co budu do půl osmé dělat. Za sedm minut půl osmé už to nevydržím, vběhnu holkám do ložnice, tam půlnoc...rolety zatáhlé. Tak křičím,, Vstávat lemry líné, já vám dám vyspávat". Otevřu balkón dokořán a zase se smějem na celé kolo. Takový budíček nečekaly.
Tak po vydatné snídani se vydáváme zpět na vlakové nádraží tentokrát autobusem. Už stojíme notnou chvíli, když nám nějaká dobrá duše řekne,, Autobus nejede, ale jede metro". A...zase změna. Stojíme frontu k přepážce na zpáteční místenky a nějak nechápeme co ti lidé vlastně před náma pořád řeší. Každý tam hlasitě gestikuloval nejmíň pět minut. Konečně...Radka spustí anglicky, paní ukáže prstem vedle. Tak to pokračovalo u každé pokladny, až v poslední se nás zřejmě zželelo pána, který světový jazyk ovládal a poslal nás do jiné budovy, kde byla mezinárodní pokladna. Ještě máme čas... vedle vlakového nádraží je obchodní centrum. Tak se díváme v obchodech a vybíráme. Eva se v zaujetí nakupování odpojila. Čekáme u východu za deset minut to odjíždí, už musíme jít a Evy není. Radka ji volá ,, Kde jsi? " Já nevím. No výborně...Radka ji běží hledat. Za chvilku už obě běží a já se přidávám. Hlasitě rachotí naše kolečka kufrů, dobíháme k vlaku, usedáme a vlak se rozjíždí. No to bylo o fous, to by jsme nebyly my, aby naše cesta měla normální průběh.
Budapešť je krásná, ale doma je doma. Takže příště kam? Trošku mi přeci jen chyběl ten sníh, ten k Vánocům patří, alespoň já to tak mám. Už mám tip, ale to si celý rok musím počkat.
Krásné Vánoce :-).
Den nám začal malým rozčarováním. Proč? Prosím Vás, pokud jezdíte vlakem jednou za uherský rok jako my, kupte si jízdenky v předstihu! Tak stojím u přepážky a říkám paní prodávající,, Třikrát Budapešť tam a zpět". Paní vyslovila cenu, s kterou jsem jaksi nepočítala a protočily se mi panenky. Na internetu jsme ceny našly úplně jiné. Paní říká ,, No to kdyby jste tu byla včera stála by o sedm set na osobu míň a před čtrnácti dny by dokonce stála tam i zpět osm set korun." Aha...říkám si naše blbost, neznalost neomlouvá. A to mě tam tak něco v pátek táhlo.
No nic, co se dá dělat. Holky dorazily, oznámím jim nemilou zprávu a Eva ,, No to snad letíme do Paříže ne ?!" Ještě mě osvítil Pánbůh a vnukl mi myšlenku na zakoupení místenek, které oproti jízdenek stály pakatel a měly jsme alespoň jistotu, že cestu neprostojíme v opravdu nacvakaném vlaku.
Cesta kupodivu rychle utíkala, přestupy přesně navazovaly a za pět hodin času jsme dorazily do Budapešti. Ještě najít ten správný hotel. Přeci jen jsme se nechtěly kodrcat ten den někdy v noci zpátky a usoudily jsme, že nějaký hotel na jednu noc a s dobrou snídaní bude fajn. Po několika marném se domlouvání s místními jsme šly raději k taxíku a pán nás dovezl na místo. Budapešť je veliká, a když ji k tomu ještě neznáte a nevíte kam a kde, tak to by jsme se tam motaly jak čerti v kukuřici ještě do večera.
Kufry odloženy na recepci, hodit na sebe teplé spodky a kvalitní obuv a vyrážíme na vánoční trhy, ty v Budapešti bývají vyhlášené. Ptáme se na metro...dnes nejede, aha tak musíme do suterénu k automatu pro jízdenky na autobus. Všude tu polehávají bezdomovci, někteří s ruličkou vánočního papíru. V automatu je naštěstí psán návod i ve slovenském jazyce, ta maďarština je fakt šílená. u ní se nedá pochytit vůbec nic. Radka dává do automatu papírové peníze, jízdenky vypadávají, zbytek peněz nikoliv. No...asi jim tam došly drobné.
Trhy byly opravdu krásné, jejich tradičního jídla bylo spoustu na ochutnávání ...klobásy, langoše, guláše v chlebu a jiné dobroty. Já vyzkoušela nějaký závitek v zelném listu, chutnalo to jako prejt vůbec to nebylo špatné a k tomu vánoční moučník, který byl trošku na můj vkus překořeněný perníkovým kořením.
Po celodenním chození Radka mrkla na krokoměr a světe div se. Vydaly jsme se skoro na malou tůru, krokoměr hlásil 11,4 kilometrů. Však už jsme byly značně unavené. Večer si Radka čte blog a říká mi,, Ty Magdi, tady máš chybu a tady to nedává nějak smysl". ,,Jo? Tak nikdo mi nic nehlásil ". A Radka se směje ,, A myslíš si, že to někdo čte? " Tak jsme vybuchly smíchy, že ti co už spali byli určitě znovu vzhůru.
V noci jsem se pořád budila a od čtvrté rána měla oči jak výr. Co budu do půl osmé dělat. Za sedm minut půl osmé už to nevydržím, vběhnu holkám do ložnice, tam půlnoc...rolety zatáhlé. Tak křičím,, Vstávat lemry líné, já vám dám vyspávat". Otevřu balkón dokořán a zase se smějem na celé kolo. Takový budíček nečekaly.
Tak po vydatné snídani se vydáváme zpět na vlakové nádraží tentokrát autobusem. Už stojíme notnou chvíli, když nám nějaká dobrá duše řekne,, Autobus nejede, ale jede metro". A...zase změna. Stojíme frontu k přepážce na zpáteční místenky a nějak nechápeme co ti lidé vlastně před náma pořád řeší. Každý tam hlasitě gestikuloval nejmíň pět minut. Konečně...Radka spustí anglicky, paní ukáže prstem vedle. Tak to pokračovalo u každé pokladny, až v poslední se nás zřejmě zželelo pána, který světový jazyk ovládal a poslal nás do jiné budovy, kde byla mezinárodní pokladna. Ještě máme čas... vedle vlakového nádraží je obchodní centrum. Tak se díváme v obchodech a vybíráme. Eva se v zaujetí nakupování odpojila. Čekáme u východu za deset minut to odjíždí, už musíme jít a Evy není. Radka ji volá ,, Kde jsi? " Já nevím. No výborně...Radka ji běží hledat. Za chvilku už obě běží a já se přidávám. Hlasitě rachotí naše kolečka kufrů, dobíháme k vlaku, usedáme a vlak se rozjíždí. No to bylo o fous, to by jsme nebyly my, aby naše cesta měla normální průběh.
Budapešť je krásná, ale doma je doma. Takže příště kam? Trošku mi přeci jen chyběl ten sníh, ten k Vánocům patří, alespoň já to tak mám. Už mám tip, ale to si celý rok musím počkat.
Krásné Vánoce :-).
Komentáře
Okomentovat