Jizerky

Na Jizerkách je krásně v každém ročním období, ne že bych tam kdy dříve byla, o víkendu jsem se tam vypravila poprvé, ale vím to z fotografií fotoklubu ,, Balvan". Můj kolega, kamarád a rádce v mých prvních krůčcích coby začínající fotografky Zbyněk, byl jako host pozvaný na víkend do těchto krásných končin právě od tohoto klubu. Tak mi říká,, Majdo nechceš jet taky?" Tak proč ne, každá zkušenost přiučit se něco nového nebude naškodu, a setkám se tam především se zajímavými lidmi. Přibrali jsme dalšího našeho kamaráda Petra, s kterým občas taky pácháme naše foto akce a ten obětavě dělal i řidiče. Večerem příjezd, vybalování a seznamování se s programem na druhý den a všemi účastníky. Partička fotografů a jedné fotografky byla moc přátelská. Ráno to nevypadalo na focení východu slunce, to bylo schované v peřinách mraků. Takže jsme si malinko přispali a v klidečku pak společně posnídali, vyleštili foto techniku, zhodnotili stav počasí, protože přeci jen u nás už jaro v rozpuku, a tam ještě poslední milovníci zimních sportů brázdili lesní cesty na běžkách.

Rozdělili jsme se po skupinkách a hledali to nejlepší stanoviště u horského potoka. Chvílemi to smrdělo sportem.

Pro některé hotovo, odfoceno, pro ty méně spokojené čekání do dalšího dne a slibovaného lepšího počasí. Ono to ve skutečnosti není tak jednoduché, jak si někdo myslí. Venku jak je známo tráví, takže jsme se všichni odebrali na oběd na výběr do třech horských chat  Pyramidy, Jizerky nebo Panského dvoru. Tam se dokonce večer konal i ,, ples Kočiček." Někteří kulturní akci v nočních hodinách neodolali a zapomněli se až do ranních hodin.

Odpoledne nám chlapi z ,,Balvanu" uspořádali promítání jejich akcí, fotografie klubu, úspěchy z výstav. Tam jsem poznala, že není fotograf jako fotograf. Nad některými fotografiemi mi spadla brada. Tito se můžou právem považovat za fotografy. Úžasně zachycené momenty, zátiší, abstrakty, hrátky se světlem nebo čekání na zlatou hodinku v přírodě. Jak dnes sleduju to množství fotek na netu projetých Photoshopem, uměle vytvořenou atmosférou a následně vypadlou omalovánkou, to si až potom uvědomím to pravé nefalšované a upřímné fotografovaní, které tady oni prezentují. No jo, moderní doba si žádá své.

Třeba Helča z Rokycan co tam přijela se svým mužem Láďou. Skromná ženská a pak z ní vypadne, jak obráží s báťohem na zádech pětitisícovky v Himálajích. Při jedné právě z těchto cest potkala osobně Dalajlámu a pohotově si jej zvěčnila na památku.

Další den jsme ještě za šera vyrazili k safírovému potoku. Název byl příznačný, drahé kameny jsme ovšem hledat nešli. Východ slunce nevyšel, tak jak jsme chtěli, sluníčko ne a ne vylézt z poza mraků. Tak aspoň pár snímků ustupující noci a zpátky na chatu. Někteří dospávali, jiní se balili a my jsme coby poslední šanci  nastávajícího hezkého dne využili k nafocení pár fotek a pak už nás taky čekalo balení a odjezd. Ptala jsem se chlapů z klubu, proč zrovna název ,, Balvan". Jizerky se vyznačují množstvím balvanů v okolí a kolem vod, tak proto si vybrali název typický pro tento kraj.

Děkuji svému kamarádu, skvělému učiteli a fotografovi  Zbyňdovi, že mě vzal sebou a doufám, že takových akcí bude víc a nejen to, snad se ještě někdy setkám i s ,,Balvanem".

Přeji krásné dny :-).