Medůvka.

Slibované vánoční počasí dnes dorazilo. Sice malinko opožděně, ale venku se doslova čerti žení a provází je sama Meluzína. Aprílové počasí zase nezklamalo. O velikonočním víkendu to s počasím ještě ušlo. Sluníčko se sem tam ukázalo, a i když bylo notně zubaté, tak jsme alespoň jeden den věnovali malinké tůrce či procházce s našimi přáteli na Medůvku.

Takto sladce se jmenuje totiž skalní útvar nedaleko našeho domova.  Proč právě Medůvka jsem trošku zapátrala na internetu. Prý kvůli drobným prohlubním zvaných vošniny, které připomínají plástve medu.

 Skalních útvarů je na Valašsku hned několik. Mimo Medůvku je to Jarcovská gula, pak Klenov a Svatovítovské skály nad přehradou Bystřička a v neposlední řadě taky Čertovy skály v Lidečku. No a k těmto všem skalám se váže univerzální pověst.

Čert se zamiloval do mlynářské dívky jménem Rozina. To dá rozum, že rodiče s tím nesouhlasili, kdo by dal taky dceru čertu. A tak si vymysleli pro něj úkol. ,, Nežli ráno kohout zakokrhá, obrátíš tok říčky Senice. Pak ti dáme Rozinu za ženu." Čert nelenil a všem kohoutům zakroutil krkem. Kromě jednoho toho mlynářka pečlivě schovala. Čert si nabral hromady kamení a začal stavět hráz. Když tak letěl nad ránem s další hromadou kamení, milý kohout vyletěl a při prvním rozbřesku zamával křídly a zakokrhal. Čertovi leknutím, že prohrál vypadly kameny a právě na těchto místech stojí dodnes.

Poutavých nejen příběhů putuje Valašskem. Jsou tu krásné lesy, háje, pastviny s dobytkem, roubené chaloupky s místy, kde se zastavil čas, a kde je radost spočinout.  Budu se snažit, občas vás těmito místy provést. Však všude je krásně tam, kde vás srdce táhne....tam, kde je náš domov.

Mějte krásný den :-).