Co se děje v Hájkách.

Les kousek od našeho domu se jmenuje Hájky. Protéká jím potok Svinov a podle stop vyznačených kolem břehu vím, jací zde žijí zvířecí obyvatelé.

Přes den jsou před našimi zraky skryti, ale přeci jen sem tam se podaří zahlédnou někoho, kterého jsme svým příchodem vyrušili. Většinou to bývá srnčí, teď ještě s šedohnědou zimní srstí. Až se na jaře přebarví, bude jejich srst zářit rezavou barvou. Tak jako třeba rezavý kožíšek dalšího starousedlíka. Je jim liška. I ta tu má svůj revír a v něm svou noru. Co nevidět z ní vyvede na svět liščí štěňata. Doba namlouvání a páření se nazývá kaňkování. Měla jsem štěstí, a kterýsi rok zpátky jsem se ní a s jejími hravými a nezbednými liščaty taky setkala, když s nimi k večeru vyrazila na lov. Liška je šelma velice bystrá a živí se takřka vším co se hýbe. Nepohrdne ani mršinou. Naši sousedi na farmě mají s ní nemilé lapálie. Stačila jim zardousit a odtáhnou několik velkých husí. Jednu dokonce nemohla protáhnou plotem, ta tam zůstala viset, tak si k ní chodila jak do spižírny. Nadarmo se neříká liška jedna podšitá. U nás taky obchází a zanechává po sobě svůj specifický pach. Má spadeno na naše šmatláky,  jak jim říká muž. Pro ty kdo neví jsou to naše kačky běžci. Jakmile se v noci liška objeví slyšíme je hlasitě štěbetat a jejich záchranou je hupsnutí do rybníka. Lišce nezbude než stáhnout oháňku mezi nohy a naštvaně si zanadávat. Vydává opravdu až strašidelné zvuky a to se nazývá, že liška skolí.

Dalšími obyvateli jsou ptáci, sem, tam slyším strakapouda ťukat do stromu a vyhánět ven nemilé návštěvníky v podobě hmyzu. V noci les ožívá, slyšíme houkání sov výra nebo sýčka. Ale i přes den je to hotový koncert v podobě cvrlikání a švitoření ptáků. Úplný balzám na duši. Jejich příbytky tvoří plno starých stromů a dutin v nich. Některé stromy padly už stářím , některé bohužel vyvrátil silný vítr.

I zadní část lesa přišla o bohatý porost. Rostly v něm převážně smrky a bohužel sucho posledních let napomohlo k tomu, že se přemnožil kůrovec. Smrky musely být vykáceny. Teď sice les vypadá jako měsíční krajina, ale dočká se také nové výsadby zdravých stromů.

Jarem přichází nový život, všechno pučí a rozkvétá. Je pro mě tím nejkrásnějším obdobím. Břehy potoka už zaplavilo moře jarních kvítků.

Plicník lékařský.

Sasanka hajní.

Křivatec žlutý.

Dýmnivka dutá.

Mokrýš střídavolistý.

Orsej jarní.

Prvosenka jarní.

I první jarní houby nenechaly na sebe dlouho čekat. Kačenka česká je ve smaženici nejlepší.

Běžte se taky projít a zaposlouchejte se, les vám bude vyprávět. Vyčistíte si hlavu a načerpáte tolik potřebnou emergii. Mějte krásný den :-).